Jaké budou mít hasiči podmínky při stavbě stanice?
Toto je naprosto strategické místo ne jenom pro Prahu 7. Naše hasební obvody jsou významně větší. Dohodli jsme se proto s městskou částí Praha-Letňany, že jedno ze zdejších našich dvou družstev bude působit na stanici tamních dobrovolných hasičů. Druhé bude tady v provizorním buňkovišti. Podmínky budou hodně skromné a ani více neumožní. Zůstane tu velitel a 5 nebo 7 hasičů. Tady to bude hodně tvrdé, zvláště v počátku, když se bude kopat do země.
Po dobu 104 týdnů bude velitel zdejší stanice rozkročen na dvou místech?
Bohužel ano, bude si hlídat jedno družstvo tady a druhé v Letňanech.
Hasební obvod
|
Jak se změní kapacita a působnost nové stanice?
Ze stanice v Sokolské se sem přesune technika a jedno družstvo. Je to dané páteřní komunikací a dobrou dostupností částí města pomocí tunelů. Trochu se uleví centrále, která nebyla dimenzována na takový počet lidí. Každá stanice má hasební obvod. Nezáleží to jen na počtu lidí, která stanice chrání, ale také na komunikacích. Dostat se v Praze v některých denních hodinách z místa A do místa B není úplně jednoduché. Není to o subjektivních pocitech, ale výpočtu ověřeném skutečným dojezdem. Centrální hasičská stanice kromě toho, že má Prahu 1, 2 a přilehlé okolí, tak to třetí družstvo dost často jezdí pomáhat i dalším jednotkám.
V následující fázi výstavby má vyrůst i další budova?
Máme několik oddělení prevence, ta slouží pro různé části Prahy, tak aby si občané mohli vyřídit například podklady ke kolaudacím. Abychom šli lidem trochu blíže, vytvoříme tu moderní zázemí pro preventisty a pro lidi.
Jaký je časový horizont výstavby druhé budovy?
Jsme ve fázi, kdy máme připravenou studii, máme odhadované náklady a bude to na jednání na našem resortu, jaké prostředky se podaří sehnat a vysoutěžit.
Počítá se v Argentinské také se záchrankou?
Záchranka tady má právo stavby. Má už částečně připravený projekt a bude tu výjezdové stanoviště. S městem jsme podepsali memorandum o spolupráci a rádi bychom, aby na každé hasičské stanici bylo výjezdové stanoviště záchranné služby.
Kolik z deseti pražských stanic potřebuje výraznější investice?
Řeknu všechny. Hasičský záchranný sbor České republiky, nejenom ten pražský, nemá přibližně devět let zásadní finanční prostředky na investice nejenom stavební, ale i na techniku. To, co máme my – až na jednu stanici v Modřanech – jsou stanice, které mají něco za sebou. Je to 20, 50, 70 let, ale i téměř 100 let. Bavíme se o areálech, které už něco zažily a několik let se do nich nedávají žádné finanční prostředky, a to je vidět.
Když jste do Prahy v dubnu 2015 nastupoval, o Argentinské jste věděl. Tušil jste, „jak to bude bolet“?
Do Prahy jsem přišel v době, kdy byl projekt rozběhnutý. Musel jsem pak reagovat na vývoj, který následoval, na změny podmínek. Projekt se přepracovával. Jednali jsme i s městskou částí, protože bychom tu rádi zapadli do urbanistického řešení.
Nedávno jste říkal, že vám přibyly šediny. Z čeho nejvíc?
Přišel jsem z prostředí, které je standardizované v rámci 14 hasičských krajů, do prostředí, které dlouhá léta vyrůstalo trochu izolovaně. Tohle město má své odlišnosti, je tu hustá zástavba, vysoká koncentrace lidí a vysoký stupeň nebezpečí a některé postupy jsou uzpůsobeny tomu, co děláme. Mým úkolem je tam, kde je to možné a vhodné, což není úplně jednoduché, přiblížit se „normálnímu kraji“. Pořád to nějak rovnáme a trošku se vyvíjíme.
Na začátku října budete hasičem už 31 let. Co vám to dalo a co vzalo?
Změnilo mi to život. Je to práce, která přitahuje lidi, kteří o ní přemýšlí a nějakým způsobem mají i určitý životní styl. Hasiči musí dělat práci v místech, kde normální lidé nechtějí být. Určitě mě to ovlivnilo, hodně tím žiju. A co mi to vzalo? Někdy volný čas, ne vždycky jsem viděl vyrůstat svoje děti. Asi už se to ale nějak srovnalo.
Když se na vás dívám, uniforma vám ani po letech ve funkci není malá.
Snažím se běhat, jezdím na bruslích, trochu cvičím. Když po svých klucích něco chci, tak jim sám musím jít přece příkladem.
