Jaká je podle vás nejčastější motivace pro studium vysoké školy?
Po maturitě je na prvním místě chuť dále se vzdělávat. Univerzitní studium nepochybně dává dosud získaným vědomostem nový rozměr, specializuje zájmy, prohlubuje osobnost, individualizuje kariérní motivaci, dává lepší uplatnění. Lákavý je i studentský život, akademické svobody. U těch starších, kteří vstupují na univerzity později, je primární motivací asi jejich kariéra v zaměstnání.
Mnoho absolventů vysokých škol nemůže najít práci. Čím to je?
Univerzita není doškolovací kurz šitý na míru dle přání Určitého zaměstnavatele. Má naopak dávat širší znalosti z oboru, nabádat k myšlení, tvořit vlastní odborné postoje. Neučíme se jen kvůli tomu, abychom mohli pracovat. Beztak až sedmdesát procent studentů během školy pravidelně pracuje. Dnes se studenti umí dobře pohybovat v neznámém prostředí a své praktické schopnosti si obvykle naleznou sami. Větší význam než praxi přisuzuji tomu, aby univerzita dokázala zajistit většímu počtu zájemců studium i v zahraničí.
Platí, že je státní škola pro studenta prakticky zdarma a soukromé
školy, kde se platí školné, mají různé úrovně kvality vzdělání?
Školné není dělicí čárou mezi kvalitou a nekvalitou vzdělání. Třeba ve Francii, Německu a mnohde jinde se na veřejných vysokých školách školné neplatí a jsou tam školy dobré i horší. V Británii či v USA se platí a i tam jsou školy dobré a horší. Vliv školného na kvalitu univerzitního vzdělávání nebyl spolehlivě prokázán ani v odborných analýzách, které byly na toto téma vypracovány.
Je diplom z vysoké školy skutečně tak důležitý, když řada lidí
nezůstane pracovat v oboru?
Snaha poznávat je nám přirozená. A ani vysokoškolský diplom rozhodně není jen formální dokument, vždy vám vzdělání hodně dá. To, že někteří později opustí svůj obor, je především věcí osobních preferencí. Obor si každý z nás zvolil svobodně.
Proč nemá řada vysokých škol uplatnění pro své absolventy?
Univerzitní vzdělání je účinná vstupenka na pracovní trh. Nezaměstnanost vysokoškoláků je dlouhodobě nejnižší ze všech segmentů vzdělávání. Na druhé straně však nelze určovat, kdo co má, či nemá studovat. Tak se stává, že bývá přetlak zájmu na takzvané měkčí obory a menší zájem o ty technické. To může vést k problémům. Je to věc vlastního rozhodnutí každého uchazeče, což může vést k riziku horšího uplatnění. Zároveň ale rozhodně platí to, že kvalita konkrétní vysoké školy předurčuje individuální šance na trhu práce.
