Před pár dny jsem se vrátil z Karlových Varů. Byl jsem tam v podstatě pracovně, pokud se pouštění písniček k tanci dá považovat za práci. Zbytek festivalového dění jsem tedy vnímal trochu s odstupem, byť ze samotného středu. Mám ten cvrkot rád. Když se nad tím člověk zamyslí, je to fascinující. Na to, že film je v podstatě pouze taková optická iluze, se kolem toho dá vybudovat slušný cirkus! Ale není mi to cizí, naopak. Jsem filmový nadšenec. Filmy mě baví, koukal bych se na ně pořád. A vůbec mi nevadí, že se nechávám klamat tím, jak 25 statických snímků promítnutých během vteřiny vyvolá v mozku dojem, že se obrázky hýbou. Mám pocit, že dokud člověk rád podléhá takovéto iluzi, nepřišel ještě o všechny své.
Jak už jsem ale říkal, byl jsem tam spíš pracovně, takže žádný film jsem bohužel nestihl. Mám ale jiný druh zážitku: jet lag. Je již údělem DJů, že fungují především v noci, protože lidé z nějakého důvodu tančí radši za tmy. Takže jsem si během těch třech dnů pootočil biorytmy o 180 stupňů. Chodil jsem spát ráno a vstával odpoledne. V čase oběda jsem si dal snídani, k večeři oběd atd. Nemám problém se takovému biorytmu přizpůsobit, těžší je pro mě návrat k tomu běžnému. (Mám to už od dětství. Nikdy pro mě nebyl problém jít pozdě spát, ale už se mi hůř ráno vstávalo. To se mi stávalo.) Takže teď jsem s rodinou a kamarády na chalupě v jižních Čechách a mám pocit, jako bych se vrátil z nějaké exotické země a já si pořád ještě nesrovnal čas. Doporučuji. Můžete si navodit pocit světoběžníka a přitom stačí párkrát po sobě jít pozdě spát.
