Včera mne obsluhovala velmi milá mladá číšnice, která měla na triku přes celá prsa hrdý nápis „You fucking people make me sick“, což v českém velmi volném překladu znamená „Lidi, když vás vidím, je mi z vás špatně!“. Bylo to v takovém hipstersko-uměleckém holešovickém bistru, kde je perfektní atmosféra, sezení uvnitř milého, francouzsky laděného designu, ale dá se tam sedět i na kouzelné zahrádce. Přívětivá obsluha, ceny i návštěvníci a kupodivu tu i velice dobře vaří.
No tak, ať se vrátím, k té číšnici: Byla profesionální, rychlá, měla zajímavě proříznutou sukni, trochu pobledlé tváře, černě obarvené havraní vlasy, no a ten nápis na tričku, který mně jako hostu vlastně sděluje, že jí všichni – mírně řečeno – lezeme na nervy!
Já vlastně nevím, co si s tímto fantem mám počít, ale kdybych byl vedoucím podniku, asi bych zvažoval, zda existuje v šatníku free obsluhy i jiná alternativa, než že všechny kolem „fuckujete“.
Nejparadoxnější na tom je, že ona se chovala úplně naopak. Působila na mne, že práce ji baví, že nás ráda obsluhuje a že to triko je „jenom“ design. Na druhé straně, nevím, co by si ona myslela, kdyby třeba její osobní bankéř měl na kravatě napsáno „ať děláš, co děláš, stejně tě obereme!“ nebo na tržnici měli prodavači napsáno na triku „ryby ze second handu“?
Není nad to být lehce uvolněný, ale co když je někdo natvrdlý jako já a při obědě pak celou dobu přemýšlí, že tahle servírka je třeba strašlivě frustrovaná, pracuje v bistru za trest a nejraději by nasedla do náklaďáku a napálila to do všech lidí, co je může trefit? Třeba. Stejně nic nenadělám, že?
