„Ahoj, já jsem Helmut, opravář komínů. Ahoj, já jsem se právě osprchovala. Tak jdem na to! Né ne, to se tam nevejde! Ale vejde, neboj. Au. No vidíš.“ Právě takhle zní nejznámější ukázka rychlodabingu, jakou můžete komukoli v tuzemsku zarecitovat. Ironií je, že jde o patnáct let starou rozhlasovou reklamu na jazykové kurzy, která byla jedním z prvních českých virálů vůbec. Právě o ní si však podle dramaturga Svobody řada lidí myslí, že jde o autentickou ukázku. Případně se jim vybaví ještě rychlodabing z filmu Slunce, seno a pár facek, kde znuděný Lábus s Kretschmerovou sledují Utrpení svatého Šebestiána, zatímco drbny se díky omylu dostanou k německému pornu.
„Před časem jsme dělali něco jako testovací projekci našeho dokumentu a pozvali jsme na ni kamaráda, který si s sebou přivedl své děti, teenagery. Ani jeden z nich vůbec netušil, co to rychlodabing vlastně je. O to víc nás potěšilo, že se od filmu nemohli odtrhnout a koukali na tu nostalgii nejen s pochopením, ale i nadšením. Byl to náš záměr, aby ten film byl vtipný, ale zároveň informačně výživný,“ říká pro magazín deníku Metro Petr Svoboda.
Chrčící mikrofon i pofiderní angličtina
Když se parta kolem dramaturga Svobody a režiséra Lukáše Bulavy, jenž je tuzemským fandům znám svými sympatickými hororovými béčky, pustila do přípravy dokumentu Králové videa, mnoho pamětníků zaplesalo. Fenomén rychlodabingu se totiž tahle dvojka rozhodla ve snímku rozebrat do nejmenších podrobností.
Lukáš Bulava, Miroslav Táborský a Petr Svoboda
Kdo byli lidé pašující filmy přes západní hranice a narychlo je překládali s malým kazeťákem, chrastícím mikrofonem a častokrát i omezenými znalostmi cizích jazyků? Jaký byl rozdíl mezi rychlodabérem na vesnici, jenž dabováním partyzánsky bojoval proti režimu, a pražskou elitou, kterou motivoval nejen vzdor, ale i hlad po filmových novinkách? A co dnes tihle „hrdinové“ vlastně dělají? Na to a na mnohem víc vám podle Svobody odpoví dokument Králové videa. „Všechno to začalo celkem nevinně. Lukáš mi před třemi lety zavolal s tím, že sehnal chlápka, který dřív rychlodabing dělal. Byl jsem nadšenej a hned se s ním chtěl sejít na pokec. Tehdy nás poprvé napadlo ponořit se do tématu hlouběji,“ vzpomíná Svoboda.
Tvůrci si poté napůjčovali archivní materiály, objeli republiku a vyslechli snad všechna důležitá jména, která svého času stála za normalizačním rychlodabingem. Ve filmu tak nechybí ani zástupci takzvané svaté trojice rychlodabingu – spisovatel Ondřej Neff, publicista a překladatel František Fuka a zpěvák Ondřej Hejma. Nejen jejich příběhy mají zprostředkovat kouzlo let minulých i těm divákům, kteří je nestihli zažít. Ve stejném duchu se nese i propagační kampaň snímku, jenž se odehrává výhradně na internetu a sociálních sítích. Právě tenhle přístup přitom Hejma nedávno kritizoval.
„Říkal, že děláme chybu, že to prodáváme stylem: Koukejte se, jakej to byl vtipnej bizár. Je to ale trochu i náš záměr, cílíme sice na mladé, ale doufáme, že se zprávy o našem dokumentu donesou třeba k jejich rodičům. Ti teprve ocení celou řadu zajímavostí, informací a osobností, které se nám do filmu podařilo dostat,“ líčí Svoboda.
Do kin nepospíchají
Někdo na zaprášené véháesky s jednohlasým dabingem jen vzpomíná, jiný o tom třeba napíše článek. Tihle chlápci to však vzali od podlahy a díky jejich úsilí je film po třech letech práce natočený a sestříhaný. Aby se však mohl pomyslný pomník všech těch odvážných lidí, kteří plnili v osmdesátých letech obýváky západní kulturou, dostat do kin, sbírají tvůrci prostředky také na jednom z českých crowdfundingových webů. Nasbíraná částka dosáhla tři sta tisíc korun. „Je to skvělé. Na filmu nám v podstatě stačí dodělat postprodukci a můžeme s ním ven. Už za pár měsíců se na Krále videa můžete těšit. Chtěli bychom, aby byl náš film vzpomínkou na ně. Neznámé hrdiny. Krále videa,“ uzavírá Svoboda.
Encyklopedie akčního filmu
|
