Kvůli pandemii koronaviru a opatřením s tím spojeným jste přišel o dost materiálních věcí, o co šlo?
Nejsem určitě sám, vím, že se to dotklo i mnoha dalších lidí. Já měl jen chvíli pocit, že se všechno najednou zbořilo. Nikdy jsem během několika dnů „neztratil“ tolik peněz. Ale stále jsou to jenom materiální věci. Sice jsou občas důležité, ale ono skutečně platí, že hlavní je zdraví vaše a vašich blízkých. Žiju život, který jsem si vybral, baví mě a přináší mi výhody. V mnoha rovinách je však trochu riskantní – a teď se jedna z nich projevila. Během několika dní jsem musel řešit zrušení osmitisícové expedice na Makalu, treků, jednání se sponzory, zavření lezecké stěny v Plzni, navazujících kroužků a kurzů a zrušení mnoha svých přednášek.
Jak moc vás mrzí, že jste v březnu nevyrazil na zmíněnou expedici, a také, že jste nemohl otevřít českou hospůdku v Nepálu?
Mrzelo mě to moc, hranice i Nepál se zavřely jen pár dní před naším plánovaným odletem. Všechno bylo připraveno a my do poslední chvíle doufali. Navíc jsme se po několika letech zdravotních trablů já i má přítelkyně Miri (Miroslava Jirková – pozn. redakce) konečně cítili v dobré kondici. Nicméně ten kopec tam vždycky byl a bude. Možnost podívat se na svět z vršku Makalu jenom překládáme na rok 2021. K otevření Czech Pub v nepálském Káthmándú chybělo několik dní. Moc se těším a pevně doufám, že se nám to podaří 1. září. Nebude to jen místo, kde si můžete dát české točené pivo a jídlo, ale chceme pořádat besedy, workshopy či koncerty. Rádi bychom se zaměřili i na téma vzdělávání a ekologie v Nepálu.
On-line přednášky
|
Věříte, že v září už bude všechno v pohodě?
Jsem přesvědčen, že podzim už bude O. K. Všechno špatné jednou zmizí, anebo se s tím naučíme žít, Myslím, že teď platí konstatování: Co nás nezabije, to nás posílí. Máme na podzim připravené tři až čtyři treky, na které se moc těším. Nepálský Himálaj je jednou z nejhezčích oblastí, které můžete na světě vidět. Kvůli přírodě i usměvavým lidem. Důvěrně to tam známe, máme skvělé agenturní zázemí, a i proto si můžeme s Miri dovolit doprovázet tam naše kamarády.
Jste v kontaktu s lidmi v Nepálu, jaká je tam situace s koronavirem?
Samozřejmě. Jsou to naši blízcí přátelé, rodina. Trávíme společně hodně času, takže nám není lhostejné, jestli jsou v pořádku. Situace s koronavirem je v Nepálu asi jiná než v Evropě. Oficiálně nakažených je pouze několik desítek. Nepálská vláda také provádí různá opatření, ale netestuje se tolik jako u nás. V Nepálu neexistuje zdravotní pojištění. Zvlášť na okrajích měst žije natěsnáno velké množství chudých lidí, kteří nemají prostředky ani na základní zdravotní péči. Lidé jsou tam na různé katastrofy zvyklejší. Je to dáno silou přírodních živlů i tím, že se jedná o malou zemi vměstnanou mezi dvě velmoci – Čínu a Indii. V krizových situacích se mnozí Nepálci přesouvají z měst do rodných vesniček, kde se stále žije v souladu s ozdravnou přírodou.
Překonal jste rakovinu a říkal, že důležitá je psychika. Jak si udržet optimismus v době, kdy je mnoho věcí omezených?
Hlava je mocný pomocník, ale může nás také pěkně srazit na kolena. Život s úsměvem považuji za velice důležitý. Je takový zábavnější. Ano, i on nám přináší různé komplikace, ale všechno se dá překonat. Starosti nezmizí tím, že je člověk smutný nebo naštvaný. Pojďme se teď vrátit k našim kořenům a vážit si novodobých prázdnin, zpomalit naše životy, užívat si východy a západy slunce, jaro.
Nemůžete nyní ani pořádat oblíbené přednášky, konají se aspoň nějakou formou on-line?
To mě hodně mrzí. Přednášky a besedy jsou kořením mého života. Hrozně mě baví potkávat se s lidmi, mít možnost jim ukazovat jiné světy a nasávat od nich radostnou energii. Zvlášť na školách, bezprostřednost dětí je úžasná. V současnosti pár on-line přednášek dělám, ale už se těším na léto, až budu zase promítat lidem tváří v tvář. Plánuji projekce pod širým nebem v letních kinech, na zahrádkách hospod i kaváren.
Na druhou stranu byl prostor pro různé resty. Údajně píšete knihu, jak to s ní vypadá a o čem bude?
Resty doháním, ale zjišťuji, že je jich nějak moc. Chvíli jsem měl pocit, že bych měl naskočit zpátky do „svého“ profesního oboru, kterým je geodezie, ale opět zjišťuji, že to nějak nestíhám, obzvlášť pokud nám na podzim otevřou Nepál. A kniha? Hlavně musím pořádně začít! Do intenzivnějšího psaní se pustím až teď. Kniha by měla vyjít v říjnu a na podzimním přednáškovém turné ji budu představovat a na různých akcích mi ji vždycky někdo z mých kamarádů pokřtí. Slíbeno to mám třeba od desetibojaře Tomáše Dvořáka, biatlonistky Veroniky Vítkové, fotografa Petra „Jana“ Juračky a dalších. Určitě poprosím i kamarády z „oboru“ Radka Jaroše, Máru Holečka, Zdeňka Háčka a Adama Ondru. Asi z toho bude takový vzpomínkový deníček, který jsem si nikdy nepsal. V paměti mi zůstalo mnoho silných okamžiků – ať z nížin, či z velehor. Nebude to návod, jak lézt na K2 nebo Annapurnu, spíš odkrytí zákulisí výprav a výletů.
