Onu laboratoř přivezl do Prahy v podobě zeleného šapitó. Záměrné kruhové pódium nabízí pro tohoto nevšedního umělce možnost nabízet svá čísla divákům opravdu ze 360 stupňů. A dává si záležet, abyste si vše užili, ať už sedíte kdekoli.
Když přijde hlavní aktér představení na pódium, na sobě má dlouhý plášť, vysoké kalhoty s vnitřní kapsou na břiše a špičaté boty. Prsty vystřelí vzhůru a spadne papír. Z něj udělá vlaštovku, která mu několikrát poslušně přistane na ruce. Divák si hned řekne, co ho asi v dalších devadesáti minutách čeká. Ale je to jen ochutnávka toho, jak precizní Le Guillerm je. Stále stejný soustředěný výraz jen někdy naruší úšklebek. Občas si odfrkne jako kůň. Ostatně, brzy je jasné, že zvuky a světla budou hrát další podstatné role pro celé Terces. Důmyslnost je schovaná i ve dvou osvětlovačích na bidýlku, kteří využívají nejrůznější způsoby, jak správně osvítit danou věc. Při etudě s plachtou a vějířem je to markantní. Někdy si pomáhá sám hlavní představitel baterkami v rukávech, jindy se zase scéna osvětluje z jakýchsi lampiček na obvodu pódia. Zvukový doprovod je jak pomocí hudby, tak různého bublání, zvonění, ale také třeba podupání Le Guillerma.
Milovník matiky a fyziky
Postupně diváci spatřují, že nápaditost někdejšímu žákovi českého mima Ctibora Turby rozhodně nechybí. Hned jsem si vzpomněl na jednu starší píseň skupiny Chinaski s názvem Kutil, kde se zpívá: „Jsem kutil, mám malou dílnu, víc mě nezajímá. Mý hobby je moje práce, šťastnej člověk každej, kdo to tak má.“ Tohle je přesně Le Guillerm, akorát, že ta dílna, respektive laboratoř, musí být o poznání větší.
Na scénu přijíždějí fascinující konstrukce.
Na scénu totiž najednou začnou jezdit různé konstrukce a za pomoci fyzikálních jevů se rozpohybují. Jako když prazvláštní bicykl postupně pohání přelévající se voda. Stačí přitom jednoduché materiály jako dřevo či plast.
Co vidět o víkendu?
|
Často si ale s roztodivnými rekvizitami pohrává hlavní protagonista sám. Jen tak mimochodem si rozmístí po těle několik červených tužek nebo si s rozvahou golfisty před úderem prohlíží konstrukce, aby vše bylo tak, jak potřebuje. Jde samozřejmě také o image postavy, a to mistrovsky zvládnutou. Každopádně mě už zhruba v polovině představení napadlo, že to všechno musel přivézt v pořádně velké dodávce, či dokonce v kamionu. Kdo si s sebou běžně vozí přes padesát tlustých červených knih, aby si na ně pak mohl po zdánlivě nekonečném stavění lehnout! Ale právě v tom je kouzlo Terces.
Chuť přelstít zákony
Často se přistihnete, jak mlčky a v napětí klidně i několik minut sledujete, co že to na jevišti vzniká. A hlavně – proč? Právě trpělivost je ale hrozně krásná vlastnost, která je zde podojená až až.
Terces rozhodně není představení pro každého. Občas určitě tlačíte očima fyzikální zákony kupředu, aby se mohlo jít na další číslo. Závěrečné stavby už i otrlejší diváky na dřevěných lavicích kroutí. A dá se pochopit, že se občas z publika ozve věta typu: „Ježíši, co to zase je?“ Ale už jen fakt, že Le Guillerm nabízí úplně jiný svět, jaký se obvyklým představením na Letní Letné vymyká, je důvodem, proč přijít jeho promyšlená „kouzla“ pozorovat a nechat se fascinovat. Šanci máte třeba dnes. A pak až do konce srpna.
