Podle nutriční specialistky společnosti Aktin Kristýny Dvořákové v některých případech právě dochází k nadměrnému omezování. „Jedinci, kteří zcela propadnou počítání kalorií, často ztrácejí svobodu v jídle a jakékoli vybočení ze zaběhlého režimu pro ně znamená stres. Jídlo již není příjemným zážitkem, ale spíše povinností s přísným řádem, nebo v některých případech dokonce i takzvaným nutným zlem,“ vysvětluje Dvořáková.
Anna D. s odstupem několika let zkušenost hodnotí střízlivě. „Je pravda, že jsem díky fenoménu rapidně zhubla, ale dostávala jsem se do šílených stavů. Když jsem si dala jeden dortík, aplikace mě upozornila na to, že jsem překročila denní limit sacharidů. Pro jistotu jsem pak už celý den nic nejedla. Kalorické tabulky někomu mohou určitě pomoci, ale pro mě osobně to byl začátek poruchy příjmu potravy,“ svěřila se. Podle nutriční specialistky společnosti GymBean Markéty Tesařové problém nastává právě v případě, kdy člověk zjistí, že ztrácí kontrolu, přemýšlí pořád jen o kaloriích a tabulky doslova ovládají jeho život. „V takovém případě by člověk měl zvážit, jestli je počítání kalorií opravdu tou správnou cestou. Život přece není o honbě za čísly. Cílem je naopak získat svobodu v jídle, a ne se svazovat. Skvělých výsledků totiž lze dosáhnout i bez toho,“ konstatuje Tesařová.
Souvisí to s věkem
Podle psycholožky on-line poradny MOJRA Viery Škopové hrozí riziko ztráty kontroly především u dívek v útlém věku. „Slečny se často setkávají s nespokojeností s vlastním tělem, nízkým sebevědomím, aktivním trávením času v on-line prostoru a sledováním různých influencerů. Vzorem se tak stává dokonalá postava. Někdy spojení více faktorů a první diety mohou vyústit v anorexii nebo bulimii. Zde se problémovým systémem stává právě maximální kontrola nad stravováním,“ konstatuje Škopová. Podle ní je velmi důležité stát nohama na zemi a neodevzdat se. „Tělo si umí vyžádat, co potřebuje. Mysl je však často silnější. Je důležité vše mít ve vlastních rukách,“ komentuje psycholožka.
Orientace je důležitá
Každá dieta, stejně tak počítání kalorií, může skončit tragicky. „Riziko nastává ve chvíli, kdy dieta není určená dietologem, případně jiným ambulantním specialistou. Ve chvíli, kdy se jedinec rozhodne zhubnout, je důležité si určit cíl. Nesmí se zapomínat na aktivní pohyb a zároveň umět zhodnotit vlastní zdravotní stav,“ apeluje Škopová.
Kalorické tabulky mají i svá pozitiva. Je však potřeba mít se na pozoru. „Díky zapisování člověk jídlu dokáže lépe porozumět a naučí se jíst zdravěji. Může se například lépe orientovat v tom, které potraviny obsahují více bílkovin potřebných pro regeneraci a růst svalů. Na druhou stranu budete mít i lepší přehled v tom, které jídlo má příliš jednoduchých cukrů nebo nasycených tuků, což jsou živiny, které bychom měli v jídelníčku omezovat. Překonáte strach z některých potravin – můžete si dát i cheeseburger, pokud jeho kalorickou hodnotu uberete u jiného chodu a zároveň dodržíte množství předepsaných makroživin. Když uvidíte hodnoty pokrmů, pochopíte také své výkyvy energie a zapisováním zjistíte, po kterých jídlech se cítíte dobře,“ vysvětluje Tesařová.
Škatulkování zdravé a nezdravé je totiž podle nutriční specialistky Dvořákové velmi zavádějící. „Vhodnější je opravdu sledovat, které potraviny obsahují kvalitní živiny skutečně potřebné pro fungování vašeho těla a měly by tak tvořit základ stravy a které potraviny je na druhé straně vhodné zařadit spíše v nižším množství,“ míní Dvořáková.
Mýtů je nespočet
Podle Karla Svobody z webu Kaloricketabulky.cz je stále mnoho lidí, kteří nevědí co přesně obsahuje třeba obyčejný rohlík nebo lahev Coca-Coly. „Poté se jen diví. Ideální je vždy si vyskládat kostky cukru vedle dané potraviny a zeptat se sám sebe, jestli mi to stojí za to,“ míní Svoboda.
Kalorické tabulky stejně jako další diety mají i své mýty. „Nejčastěji se setkávám se dvěma naprosto protichůdnými. Prvním, že počítání kalorií automaticky vede k rozvoji poruchy příjmu potravy, a druhým, který tvrdí, že bez počítání kalorií nelze efektivně zhubnout,“ přiznává Dvořáková. „Ačkoli může počítání kalorií být jedním z faktorů podněcujících rozvoj narušeného výživového chování, do tohoto vztahu vstupuje mnoho dalších okolností. Pro některé vrcholové sportovce může být počítání kalorií naopak prostředkem k tomu, aby zabránili příliš nízkému příjmu energie, jelikož jejich tréninkové vytížení je tak velké, že nejsou schopni je pomocí intuitivního stravování zcela uhradit,“ vysvětluje Dvořáková a dodává, že zhubnout lze bezpochyby i bez počítání kalorií. „Trefit se do optimálního množství energie, které povede k efektivní redukci a zároveň nebude vašemu tělu odpírat cenné živiny, je však za použití pouhé intuice poměrně náročné a vyžaduje určité znalosti o výživě. Pokud tyto vědomosti nemáte, rozdíl mezi výdejem a příjmem energie může být příliš nízký a hubnutí pak nebude efektivní,“ konstatuje. Tesařová pro změnu vyvrací mýtus, že pro dlouhodobé výsledky se musí tabulky používat do konce života. „To rozhodně ne. Jedinec sám uvidí, že časem bude mít přehled o hodnotách i gramážích jednotlivých potravin a kalorické tabulky už vůbec potřebovat nebude,“ dodává.
Odborníci se shodují, že v případě, má-li člověk pocit, že mu počítání kalorií přerůstá přes hlavu, by měl kontaktovat nutričního terapeuta nebo psychoterapeuta. S pomocí odborníka na výživu si zajistí jídelníček, který odpovídá jeho potřebám a cílům, a přesto se může spolehnout, že obsahuje všechny důležité živiny. „Účinnost kognitivně-behaviorální terapie využívaná psychoterapeuty je pak studiemi potvrzena jak v případě léčby poruch příjmu potravy, tak obezity,“ uzavírá Dvořáková. Podle Škopové je každá dieta skvělá, neztratíme-li sami sebe. „Pokud nás po týdnu přestane počítání bavit, neznamená to, že jsme selhali. Život je příliš krátký na to, abychom trávili většinu času sledováním hodnot na váze. Kalorické tabulky mohou být pro někoho dokonalou cestou, ale pro někoho naopak. Na to, abychom se cítili dobře a vypadali lépe, musíme věřit v sebe, mít se rádi,“ radí psycholožka.
Na vlastní kůžiFenomén kalorické tabulky pro mě byl velmi zajímavou zkušeností, ale nestal se mým oblíbencem. V rámci jednoho týdne jsem se snažila do jedné z aplikací zapisovat to, co jsem snědla. Po pár dnech mě jednak mapování přestalo bavit a jednak jsem začínala mít pocit, že když si dám dortík navíc, všechna hubnoucí snaha se zboří. Ve výsledku si myslím, že nejvíce záleží na tom, jak se cítíme ve svém těle a zda mu dostatečně nasloucháme. Koneckonců, ani to není nejlehčí disciplína. Důležité je mít balanc mezi tím, co ještě lze a co už ne. Tereza Šimurdová, redaktorka |
