Režisér James Marsh (Muž na laně, Teorie všeho) v Králích zlodějů vypráví o vloupání, ke kterému došlo v dubnu 2015 v klenotnické čtvrti v Londýně. Jednu z největších loupeží v britské historii spáchal gang zločinců, jejichž věk se pohyboval mezi 60 – 80 lety. Vůdcem party byl sedmasedmdesátiletý zkušený zločinec Brian Reader, což byla role jak šitá na míru Caineovi, který je i ve svých pětaosmdesáti letech stále při síle. Tahle role vyžadovala charisma, kterým oplýval Charlie Crocker, rozhodnost Harryho Browna, i nemilosrdnost Jacka Cartera.
Kdy jste poprvé slyšel o loupeži v Hatton Garden?
Poprvé jsem se o ní dozvěděl stejně, jako všichni ostatní, z novin. Vypadalo to, že policie hledá albánský nebo rumunský gang. Pak najednou zjistili, že loupež spáchal britský gang. A nejen to, navíc byli všichni starci! Brianu Readerovi, který celou věc naplánoval, bylo 77! Když jsem si uvědomil, že tomu chlapíkovi bylo 77, pomyslel jsem si, že jestli o tomhle někdy budou točit film, tak mi nabídnou roli. A stalo se! Proto hraju Briana Readera.
Proč jste si myslel, že role Briana je pro vás ta pravá?
Brian byl typický rodilý Londýňan a já mezi takovými lidmi vyrůstal. Jsem z dělnické třídy, vyrůstal jsem na Elephant & Castle a v Bermondsey, což je přes řeku od východního Londýna. Měl jsem dojem, že Briana dobře znám. Ale chtěl jsem zjistit, jak mluví. Tak jsem požádal, zda bych se s ním mohl setkat, což mi policie nedovolila. Když Joe Penhall (scenárista) hovořil s Brianovou dcerou, aby od ní získal nějaké informace, zeptala se ho: „Kdo bude hrát našeho otce?“ On odpověděl: „Michael Caine,“ a na to ona řekla: „Ten je příliš obyčejný.“
Vadilo vám to?
Mám oblíbenou frázi, kterou říkám svým dětem a vnoučatům: Když se dostanete do obtížné situace, tak tu obtíž zkuste využít. Tohle byla obtížná situace. Někdo mě urazil a nazval mě moc obyčejným. Co z toho můžu vyvodit? Přemýšlel jsem, proč mě nazvala moc obyčejným? Kvůli tomu jak mluvím. Tak jsem si na Briana posvítil. Vzal si ženu z Dulwich a žili v Blackheath. To jsou oboje hodně nóbl místa. Takže Brian se snažil zapadnout a zdokonalit svůj přízvuk. Takže jsem svou mluvu musel vylepšit také. Normálně nemluvím lidovou angličtinou, mluvím čistě. V mém povolání totiž každý musí rozumět tomu, co říkám! Takže pro mě bylo naprosto báječné, že pro jednou můžu ve filmu používat svůj skutečý hlas.
Herecké obsazení tohoto filmu je úžasné. A všichni se z minulosti znáte…
No jasně. Nejmladší je Ray Winstone, kterému je myslím 65. Ve filmu Smrt Jacka Doddse (Last Orders) hrál mého syna. S Jimem Broadbentem jsem si zahrál v komediálním dramatu Tichý hlas (Little Voice). Tom Courtenay si s námi zahrál taky ve Smrti Jacka Doddse. Takže jsem většinu už znal. A všichni pocházíme z dělnické třídy, takže máme hodně společného. A taky jsme měli skvělý scénář, báječného scenáristu, režiséra a producenta. Co víc si přát! Z pohledu herce to byl ráj. A navíc placený. Dostali jsme zaplaceno za to, že jsme šli do ráje. Prostě paráda.
Máte na natáčení nějakou oblíbenou vzpomínku?
No, jeden den jsme se všichni vydali do Hatton Garden na místo skutečné loupeže. Byli jsme naprosto omráčení, protože to tam vypadalo přesně jako v noc loupeže. Nikdo se od té doby místa nedotkl. Veškeré věci, ve kterých byly cennosti uložené, se válely otevřené na podlaze. Ve zdi byla obrovská díra. Nikdy jsem nezjistil, proč to tak zůstalo. Stáli jsme tam a říkali si: „Teď vážně víme, co děláme.“ Bylo to úžasné. Měli jsme se spoustou věcí vážně štěstí. V první řadě jsme měli neskutečně talentovaného režiséra Jamese Marshe, který natočil s Eddie Redmaynem Teorii všeho (Theory of Everything), spoustu brilantních herců a v neposlední řadě přátele na place. Jim to říct nemůžu, ale měl bych naopak zaplatit já jim, že jsem na tomhle filmu mohl dělat. (směje se)
Jaký je James Marsh režisér?
Je velmi osobní a má pochopení. Nikdy nekřičí: „Michaeli, tohle není dobré. Znovu!“ Nechá vás dokončit záběr, pak k vám přijde a řekne: „Michaeli, ze začátku to bylo trochu moc zhurta. Pamatuješ si to?“ A já řeknu: „Pamatuju“. A on řekne: „Zkusíme to teď znovu“. A pak to zkoušíte zase a znovu. Všichni noví, mladí režiséři, se kterými jsem pracoval a taky několik starších, jako jsou Joe Mankiewicz nebo John Huston, mají tu samou věc. Když vidíte film o filmu, režisér má megafon. Tady nic takového nebylo. Šeptalo se. Poslední, s kým jsem tohle zažil, byl Christopher Nolan, se kterým jsem natočil sedm filmů. Když jste přišli na plac a neznali ho, nepoznali jste, že je režisér. Protože vždy přišel až k hercům a šeptal. Je takový nový David Lean.
Král zlodějů je popisován jako komedie. Co si o tom myslíte?
Někteří nadávali: „Děláš komedii o vážné věci. Nevinní lidé přišli o peníze.“ Ale to říkají jen ti, co neviděli film. Není to ve stylu „pokračujte v krádežích“. Je to velmi osobní obraz o lidech, kteří dělají to, v čem jsou nejlepší. Což vám přijde zábavné. Ale pro mě to není legrace. V jednom rozhovoru jsem viděl – byl to rozhovor se skutečnými zloději, ne se mnou – jak se jich ptají: „Proč jste nevzali zlato?“ Protože Basil (nejmladší člen gangu, kterého hraje Charlie Cox) vzal všechno zlato a ostatní ne. A oni odpověděli: „No, Basil byl jediný, kdo ho unesl.“ Ostatní byli moc staří, aby unesli velkou tašku plnou zlata. Náš film jde od komedie přes krádež, nečestnost až k brutalitě. A nakonec je o přijetí života. To je to, co děláte, když jste staří. Přijmete život takový, jaký je.
Přijímáte život takový, jaký je?
Já svůj život přijal už před více než padesáti lety! (směje se)
Jedním z témat filmu je, že nikdy nejste tak staří, abyste nemohli něčeho dosáhnout. Přemýšlíte někdy nad tím, že se budete cítit příliš starý na to, abyste mohl pokračovat v tom, co děláte?
(Směje se). Ne. Právě začínám v České republice natáčet film Jan Žižka (Medieval), který je z období vlády krále Václava. V březnu jsem si zlomil kotník, takže mám hůlku, kterou nepotřebuju pořád. Používám ji jen v případě, když mě noha na ulici na chvíli zradí. Ale teď jsem přišel na plac, hraju pětaosmdesátiletého muže a řekl jsem: „Můžu natáčet bez hole, ale musíme tu nohu hlídat.“ A režisér řekl: Tvé postavě je 85 let. Chodí o holi!“ Takže ve filmu hůl používám. To je to, co dělám. Jsem si jistý, že když budu hrát 105letého, řeknu „dobře, jsem na vozíku“. A oni řeknou: „To je v pohodě. Je ti 105, můžeš být na vozíku, to v tomhle věku tak bývá. Neběhá se na olympiádě!“
