Dokud nedojíš, nepůjdeš ven. S tímto tlakem na jedení se setkalo mnoho z nás – ať už ve školní jídelně, nebo přímo doma.
Důvody, proč se děti některým potravinám brání, mohou být různé. Někdy se za nimi mohou skrývat nezjištěné potravinové alergie a přirozená obrana těla taková jídla pozřít. Jindy to může ukazovat na včasné nezaučení chuťových pohárků na určitou skupinu potravin, často to bývají nejrůznější druhy zeleniny. Problém však může být i hluboko zakořeněný v mozku.
Proč nechce jíst?
Tak alespoň tři lžíce – za maminku, za tatínka, za babičku. Zoufalí rodiče, kteří se snaží nakrmit své ratolesti, přecházejí z přemlouvání k výhrůžkám, prosbám, slibům. Jsou však případy, kdy nic z toho nefunguje.
Problémy s příjmem potravy a neschopností pozřít určitý typ surovin se objevuje často u dětí, které se narodí předčasně, jsou dlouhodobě krmeny sondou nebo mají poruchu autistického spektra. „Jídlo je pro takové děti příliš takzvaně smyslově náročné,“ popisuje Dagmar Jurišová, která vytvořila program Nejedlíci pro děti od jednoho roku, jež nechtějí papat a čas jídla je pro ně i jejich rodiče stresující. Cílem programu je pomoci rodičům změnit přístup jejich dětí k jídlu.
„Smysly takových dětí jsou samy o sobě přetížené a příliš citlivé na nové, neznámé podněty. Typicky se podobný problém prvně objevuje při přechodu na pevnou stravu,“ říká Jurišová.
Místo příboru hračky
Rodičům Jurišová doporučuje zahodit lžíce, nože a talíře a s potravinami si začít hrát. „Od syrových potravin se v programu dostáváme k vařeným, ať už studeným, či teplým, a seznamujeme se s různou konzistencí,“ přibližuje proces Jurišová.
Děti se tak všemi smysly seznamují s průmyslově nezpracovanými potravinami a jejich mozek se učí jídlo akceptovat. Postupně také mizí vytvořený blok.
„Rodiče jsou občas nejistí metodou hry s jídlem z důvodu známého pořekadla, že se s jídlem nehraje,“ přitakává ergoterapeutka Jitka Ludvíčková, která učí děti jíst ve Škole papání.
„Když si ale vysvětlíme psychologické benefity této metody, často se k řádění s jídlem přidávají a hrajeme si všichni společně,“ vysvětluje Ludvíčková.
Trauma z potravin
Vše je však otázkou času a trpělivosti. Děti jídlo totiž neodmítají proto, že by byly rozmazlené a vybíravé, i když se takové případy také mohou najít, ale proto, že pro ně představuje trauma.
Mají-li poruchu autistického spektra, mohou vyžadovat pokrmy pouze jedné barvy nebo odmítat určitou konzistenci. Právě proto je potřeba dětem prezentovat suroviny v jiném kontextu než jako jídlo. Až si je dostatečně osahají, přestanou je vnímat jako nepřítele.
„Malým nejedlíkům je důležité poskytnout prostor, kde můžou s jídlem interagovat bez tlaku nebo předpokladu, že by dané jídlo měli ochutnat, nebo dokonce jíst,“ pokračuje Ludvíčková a doplňuje, že hra je nejpřirozenější způsob, jak mohou malí strávníci navázat pozitivní vztah k jídlu. „Je to také zcela nezbytná součást procesu rozšíření jídelníčku,“ upřesňuje Ludvíčková.
Jak si začít hrát?
Co mohou nešťastní rodiče udělat hned? „Zamyslete se nad tím, jestli lžička, kterou dítě krmíte, není moc velká nebo tvrdá. Vyměňte ji za jiný krmicí nástroj,“ vybízí Jurišová. Podle ní je dobré nabídnout ratolestem jídlo v jiné formě, pomáhá také zapojení dětí do vaření, aby viděly, jak pokrmy vznikají.
Jedly by, ale není co
A pak je tu ještě druhá skupina dětí, která se však potýká s opačným problémem. Děti, které by jedly, ale nemohou. Rodičů, kteří nemají dostatek financí na zaplacení obědů ve škole, vlivem celospolečenské krize neustále přibývá, a tak jsou někteří školáci celý den bez jídla.
Podle ředitelky nadační organizace Women for women Ivany Tykač hladoví každý osmý žák a jejich počet prudce roste. Pomoci se jim snaží projekt této organizace s názvem Obědy pro děti.
„Obáváme se tohoto školního roku. Řada rodin se potýká s úhradou drastických nedoplatků na zálohách. Dětí, kterým jejich rodiče nebudou moci zaplatit školní obědy, proto na podzim razantně přibude,“ bojí se Tykač. Zvyšující se ceny energií se navíc promítají do veškeré výroby, a tudíž i do cen obědů.
„Každý den společně s učiteli vidíme, jak obrovské negativní dopady absence školního oběda má, a naopak jaké zázraky školní obědy umí vykonat,“ popisuje Tykač a dodává, že i třicet korun pomůže zaplatit teplý oběd jednomu žákovi.
„Děti díky tomu nepřijdou o své často jediné teplé jídlo denně a zůstanou v kolektivu svých spolužáků. Finanční dar má proto velký sociální efekt, který společnost potřebuje,“ zmiňuje Tykač.
