Kdy jste poprvé stál na koloběžce?
Už v pěti. To jsem ještě netušil, že se dají dělat i různé triky. V roce 2010 jsem byl poprvé ve skateparku a to mě nadchlo, když jsem tam viděl pár kluků na koloběžce. Od deseti jsem pak začal jezdit a trénovat. Líbilo se mi, že koloběžka je takový perfektní mix kola a skateboardu.
Proč byste tenhle sport doporučil i jiným mladým lidem?
Je super v tom, že se díky němu naučíte, že věci nepřicházejí v životě jen tak zadarmo. Musíte zkoušet, riskovat, bojovat, trénovat. Učíte se nové triky, nesčetněkrát spadnete, pak se zvednete a jdete to zkusit znovu – až se to poprvé povede. Ten pocit je k nezaplacení. Je to stejné jako v životě – život nás srazí na zem a my se nesmíme vzdát. Myslím, že to je pro děti skvělý způsob, jak se tohle naučit. Navíc si v tomhle sportu mohou děti dělat, co chtějí, vyjádřit svoje emoce. Je to sport otevřený všem individualitám.
Jaký je pocit být mistr světa? Plánujete další závody?
Vážně hodně jsem toho díky koloběžce procestoval, byla to jízda. Bylo skvělé dosáhnout toho vysněného cíle. Teď se ale chci soustředit zase chvíli více na sebe, dát si od závodů pauzu a zaměřit se na svůj celkový seberozvoj – jak mentální, tak fyzický, a právě i na show a sociální sítě. Aktuálně plánuji a připravuji se na velkou road show po Rakousku, kde bude publikum deset tisíc lidí, nenechám si ujít ani první mistrovství České republiky v pumptracku v červnu na Černém Mostě. V budoucnu se ale k závodění plánuji vrátit.
Jak se na takové mistrovství světa může kvalifikovat jezdec z Česka?
Musíte jezdit na vybrané evropské závody – jsou celkem asi čtyři v různých zemích Evropy – a musíte se tam umístit v top ten, tím se kvalifikujete na mistrovství Evropy. Deset nejlepších z tohoto šampionátu pak postupuje na mistrovství světa.
Co si člověk může představit pod závoděním ve freestylu? Jak se to hodnotí?
Na všech závodech se hodnotí tři věci: obtížnost triku, styl každého závodníka a pak originalita. V tom se mi ten sport hodně líbí. Je to velice otevřené individualitám, každý se v tom může realizovat po svém. Můžete vymyslet něco naprosto unikátního, experimentovat.
Vy docela experimentujete i se sněžnou koloběžkou, tedy snowscootem. Jako první člověk na světě jste na ní skočil dvojité salto vzad. Závodí se v tom také?
Zatím ne. Je to hodně nová disciplína, ale hodně mě baví to testovat, zkoušet hranice, blbnout. V České republice to zatím moc rozšířené není, ale hádám, že to je také tím, že tu nemáme moc sníh.
Věnujete se i trénování vašich potenciálních nástupců?
Trénování mladých talentů mě moc baví. Občas dělám nějaké individuální tréninky, ale primárně se zaměřuji na svoje letní scoot kempy pro děti. Ty pořádám v Pardubicích ve skateparku, několik turnusů každé léto. Máme tam připravený celodenní program, kde nejen jezdíme a učíme se nové triky, ale i edukujeme, jak si poradit se zraněním – máme třeba kurz první pomoci od zdravotníka.
Dělají tento sport i dívky?
Není jich moc, ale posouvá se to dopředu, na mistrovství světa jsou i kategorie žen.
Kde všude po světě jste byl díky koloběžkám?
Dalo by se říct, že po celém světě. Austrálie, Amerika – to je, troufám si říct, mekka tohoto sportu. Tady to všechno začalo.
Jak populární je vaše odvětví v Česku?
Myslím, že v Česku se to povědomí zlepšuje, zvyšuje se popularita, za deset let se vybudovala opravdu skvělá a poměrně velká komunita. Já začínal před deseti lety, a to nás bylo opravdu jen pár. Věřím, že tomu pomůže i letošní mistrovství v pumptracku. Těším se na to, že se na Černém Mostě potkáme s fanoušky a třeba i těmi, co by tento sport rádi sami vyzkoušeli.
Když vidím videa některých vašich triků, běhá mi mráz po zádech. Jak pracujete se strachem? Bojíte se vůbec ještě někdy?
Snažím se nebát se, ale zároveň mít z toho respekt. Kdybych měl jenom strach, tak by mě to hodně limitovalo a nemohl bych nikdy posouvat svoje hranice. Člověk se hlavně musí naučit sám sobě důvěřovat, perfektně poznat svoje tělo, svoje možnosti, čeho je schopný. Pak se nemusí bát.
