Na pláži dostane srdce zabrat. Kardiaci musí být obzvláště ve střehu

Výhodou je nižší cena ke konci sezony, o něco menší nával na břehu a také naděje, že vedra už nebudou tak zničující.

Místo pláže držte siestu
Kardiologové proto doporučují lidem, kteří se dlouhodobě léčí s některou z kardiovaskulárních chorob, nepřeceňovat síly a dbát opatrnosti, aby se místo příjemně strávené dovolené nedočkali spíše neplánovaného pobytu v nemocnici. Vedle zodpovědného přístupu k nemoci upozorňují lékaři nezapomínat na cestovní pojištění do zahraničí. Případné ošetření by je mohlo vyjít poměrně draho.

„Pokud kardiaci vyrazí v létě například k moři, měli by před polednem z pláže odejít a vrátit se až odpoledne,“ upozorňuje Aleš Linhart, přednosta kardiologie ve Všeobecné fakultní nemocnici Praha. Ostatně „domorodci“ v jižních státech dobře vědí, proč mívají v létě dlouhou siestu a od oběda spěchají do práce mnohem později než lidé ze střední Evropy.

Plavky i diagnóza Co si má přibalit do svého zavazadla kardiak, který zamíří k moři? Vedle koupacího úboru i potřebné léky na srdce. O dovolené medikamenty určitě nevynechávejte. Vyplatí se zabalit základní informace o onemocnění a užívaných lécích, nejlépe v angličtině.

Vítanou pomocí v tropických teplotách může být klimatizace. Nicméně experti ji doporučují používat s rozvahou, zvláště lidem s potížemi se srdcem. „Prudké změny teplot totiž cévní a srdeční systém velmi zatěžují. Automaticky chladit interiér vozu na jednadvacet stupňů Celsia, když venku panují pětatřicítky, tedy není dobrý nápad, podobně jako přechlazování místností,“ varuje Petr Ošťádal, předseda České kardiologické společnosti.

Venku a uvnitř. Je to věda
Pozor by si proto měli dát lidé se slabším srdcem, i když se v letním vedru rozhodnou pro dopravu v místě použít taxi. Právě tady se mohou během okamžiku ocitnout ze čtyřiceti na slunci ve dvaceti stupních. Názory na rozdíl mezi teplotou venku a uvnitř v letním parnu se mezi odborníky na srdce liší, ale nijak zásadně. Aleš Linhart doporučuje maximální rozdíl sedmi stupňů Celsia, podle Michala Vrablíka, garanta projektu Srdce v hlavě a profesora III. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a VFN, by to mělo být nanejvýš pět stupňů. Teoreticky by to ale v praxi znamenalo, že když je venku 35 stupňů nad nulou, na pracovišti by podle tohoto teplotního schématu měli lidé fungovat ve třiceti nebo osmadvaceti stupních Celsia. Jenže už kolem 26 stupňů Celsia se pracovní aktivita většiny lidí znatelně snižuje. Někdy až o čtyřicet procent.