Král se bál o lidské životy. Průkopníky balonového létaní se proto stali dva opeřenci a beran

Dnes je to přesně 240 let od dne, kdy se do vzduchu vznesl první horkovzdušný balon s posádkou. Leteckými pionýry se tehdy stala hospodářská zvířata. Od zámku ve Versailles se před zraky krále i mnohatisícového davu přihlížejících vznesl modrý balon se zlatými královskými symboly 19. září 1783. Příběh historie létaní se začal psát ale ještě o něco dříve.

Další průkopník Sluší se podotknout, že bratři Montgolfierové nebyli jediní, jejichž balon se v té době vznesl a letěl. Pokusy s balonovým létáním dělal také vynálezce Jaques Charles. Ten v srpnu 1783 do vzduchu poslal první balon plněný vodíkem. Let bez lidské posádky trval 45 minut. Balon se vznášel nad pařížským Martovým polem, tedy v místech, kde za zhruba sto let vyrostla slavná Eiffelova věž.

Vůbec první veřejná ukázka letu stroje lehčího než vzduch se uskutečnila 4. června 1783 ve francouzském Annonay, kdy bratři Joseph a Jacques Montgolfierové vypustili do vzduchu první horkovzdušný balon. Ten se vznášel zhruba deset minut a vyletěl do výšky dvou kilometrů. Přelomový experiment upoutal pozornost Francouzské královské akademie věd, a ta pozvala bratry do Paříže, aby let balonu představili samotnému králi. Ten byl sice na nový dopravní prostředek zvědavý, nechtěl ale při pokusu riskovat lidské životy. Dosud totiž nebyly známy účinky pobytu ve velké výšce na živý organismus. Do vzduchu proto jako první letěli zmiňovaní beran, kachna a kohout. Posádka se v pořádku vrátila na zem, kde ji přivítal bouřlivý potlesk.

Historicky první doložený let s lidskou posádkou na palubě se odehrál je pár měsíců poté. Místo hospodářských zvířat se tentokrát pro změnu od země odpoutali dva šlechtici. Jean-François Pilâtre de Rozier a jeho asistent markýz d’Arlandes letěli zhruba 25 minut. Trasa vedla v délce 12 kilometrů přes řeku Seinu a přistání proběhlo na okraji Paříže.

Mimochodem, Rozier má na kontě ještě jedno „prvenství“. Jen o dva roky později totiž při pokusu přeletět kanál La Manche s balonem spadl. Je tak zároveň i úplně první obětí letectví.

Lajka byla původně tulákem Podobně jako u prvního letu balonem se také u letu na oběžnou dráhu stalo průkopníkem zvíře. Fenka Lajka vyletěla na oběžnou dráhu na palubě sovětské družice Sputnik 3. listopadu 1957. V době přípravy bylo o vlivu kosmického letu na živé organismy známo jen málo. Vyslání zvířat do vesmíru bylo proto nezbytným předpokladem letů lidí. Lajka byla toulavý moskevský pes odchycený na ulici. Vědci usoudili, že toulaví psi jsou zvyklí na těžký život, hlad a žízeň a spíše vydrží jak výcvik, tak kosmický let. Pro misi byli trénováni hned tři psi: Albina, Muška a Lajka. Na přetížení si zvykali na centrifuze a taktéž byli přivykáni na hluk při startu rakety a na speciálně vyvinuté kašovité jídlo.Třebaže se očekávalo, že Lajka přežije na oběžné dráze asi týden, uhynula následkem stresu a přehřátí už zhruba sedm hodin po startu. Toulavá fenka byla prvním živočichem na oběžné dráze Země, nikoliv však ve vesmíru. Hranici vesmíru – tedy výšku 100 km nad zemí – jako první živočichové překonaly octomilky vynesené raketou V-2 už v únoru 1947. Lajka byla první, ale rozhodně ne poslední. Do historického letu Jurije Gagarina bylo na oběžnou dráhu vypuštěno ještě minimálně deset psů.