Někteří diabetikové přibrali v epidemii až osm kilogramů

„V sobotu mi odešla cukrovka. Po dlouhých a dlouhých letech jsem byl zbaven této choroby, patrně proto, že v poslední době jím velmi často sladká jídla, neboť mně chutnají. Je to trošku paradoxní terapie, ale vyplatila se,“ řekl prezident Miloš Zeman před čtyřmi roky, když zveřejňoval svůj zdravotní stav po důkladné prohlídce. Co by za tento zázračný „odchod“ diabetu daly statisíce českých cukrovkářů. Fakt, že nedávno usedla hlava státu definitivně do vozíčkového křesla, však uvedený zdravotní zázrak popřel.

Nejvyšší ústavní činitel totiž doplatil na nezdravý životní styl, který je z valné části (kromě některých dědičných faktorů) hlavní příčinou diabetu. Většinou si ho lidé způsobují nezdravou stravou, kouřením, nedostatečným pohybem, větší konzumací alkoholu. Což vede nejčastěji k rostoucí tělesné váze.

Pokud navíc cukrovkář léčbu zanedbává, vystavuje se výraznému zhoršení nemoci. Odkládání léčby, což se během posledního epidemického roku výrazně projevilo, je podle lékařů větším rizikem než samotný koronavirus. Řada z pacientů „bez dozoru“ přibrala při pandemii osm a více kilogramů, především kvůli nedostatku pohybu v lockdownu. Tloustnutí je přitom pro diabetiky II. typu kromě zhoršení cukrovky spojeno například s rizikem kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt nebo cévní mozková příhoda.

Noví cukrovkáři Vystrnadili jsme díky očkování tetanus, obrnu a další smrtelná onemocnění. Na obezitu a s ní spojenou cukrovku jsme zatím očkování nenašli. Za posledních třicet let se počet diabetiků, kteří si nemoc přivodili nestřídmým životem, zvýšil třikrát. Diabetologové odhadují, že v příštích deseti letech se počet cukrovkářů II. typu (diabetes I. typu je způsobený poruchou imunitního systému, který pacient neovlivní) zvýší o 250 až 300 tisíc dalších nemocných.

„Jednoznačně pozorujeme, že na kontroly chodí o dvacet až třicet procent méně pacientů. Většinou se jedná o starší pacienty s cukrovkou II. typu, kteří se obecně bojí chodit kamkoli, tím spíš do nemocnic,“ říká Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie IKEMu.

Přestože mají problémy, potlačují je v sobě a raději si řeknou, že ještě tři měsíce vydrží, a nejdou ani na procházku do parku. „Bez fyzického setkání neodhalím oděrky na nohách, které mohou vést k takzvané diabetické noze, nemohu pacientovi natočit EKG a zachytit počínající infarkt. Obávám se, že jakmile dojde k uvolnění restrikcí, přijde vlna pacientů s těmito komplikacemi,“ vypočítává Haluzík.

Zdravotníci se ale obávají, že mezi novými pacienty s počínajícím diabetem, způsobeným přejídáním a nedostatkem pohybu, se v dohledné době objeví i děti a dospívající. „Už i dětští diabetologové se občas setkávají s diabetem II. typu u dospívajících. Dříve to byla choroba spojená s vyšším středním a vyšším věkem,“ konstatuje diabetolog Michal Anděl.