Jak na vás dolehla epidemie koronaviru jako na návrhářku?
Musela jsem zavřít obchod, odpadly zakázky. Dokonce i svatební, což mě moc mrzí. Dvě nevěsty se rozhodly, že odloží svatbu dokonce o rok. Chtěly mít plnohodnotný obřad. Musela jsem úplně zastavit výrobu. Ten pocit svázaných rukou mi byl nepříjemný. Bylo to depresivní. Na druhou stranu jsem se ale věnovala jiným věcem, na které jsem neměla tolik času. Vrátila jsem se například k malování a kreslení ilustrací. Na konci dubna jsem ale už salon otevřela. Moc jsem se těšila na provoz a život v obchodě, na přímý kontakt se zákaznicemi. Dokončuji nyní návrhy pro letošní jarní kolekci. Mám připravenou i vlastní novou látku se svým vlastním potiskem.
Jste známá tím, jak pomáháte. Jak konkrétně v boji s koronavirem?
S Ester Geislerovou podporujeme projekt Energii lékařům, což je občanská iniciativa, která podporuje lékaře i další zdravotnický personál dodáváním například výživných potravin. My s Ester posíláme do nemocnic trička z naší kolekce Manifesto/EMET zabývající se vztahy a knihy, které jsme vydaly, s názvem Terapie sdílením. Také z každého prodaného trička a knihy putuje část peněz přímo projektu Energii lékařům.
Můžete nám představit svou tvorbu?
Každá moje kolekce má nějaký příběh, něco, co aktuálně prožívám. V mojí nové kolekci Symbióza si hodně hraji s kontrasty barev červené a šedé. Využívám také přestřihy. Obvykle používám i pastelové tóny podobných barev. Miluji vlnu, proto navrhuji vlněné kabáty. Vystihují mne slova minimalismus, černá, šedá, bílá, nadčasovost a detail. Neřídím se trendy. Věřím ve svou intuici.
Co byste doporučila, pokud si někdo šije sám?
To se mi líbí moc. Není asi nic, co bych měla tendenci doporučovat. Je to obdivuhodné! Já to cítím tak, že je potřeba nedělat kompromisy a snažit se model dokončit dle svých původních představ. Být trpělivý a ne nedočkavý. Také mám ráda, pokud lidé čistě nekopírují něco, co někde viděli, ale vloží do toho alespoň trochu kreativity.
Je móda v dnešní době důležitá?
Co je přesně móda? Jak ji definujeme? Myslím si, že je důležité mít svůj vlastní názor, nebát se ho, stát si za ním, a to nejen v módě, ale i ve způsobu života. Je jedno, co máte na sobě, důležité je, že se v tom cítíte dobře a jste to vy. Nedoporučuji nechat se tlačit společností a časopisy. Já tvorbu módy vnímám jako můj umělecký projev, což je pro mne osobně velice důležité.
Co vypovídá o člověku oblečení, které nosí?
Zda je svobodný, neřídí se trendy, jaký má vkus a cítění, do jaké skupiny společnosti patří. Mě tohle hodně baví, že se dá velmi často rozeznat na první pohled charakter a typ člověka. Kdykoliv jdu po ulici, pozoruji lidi a zařazuji si je. Na první pohled poznáte designéra oproti bankéřovi. Je to zábavné.
Jak se máme oblékat v této specifické době?
Myslíte pandemii? Podle toho, jak se cítíme. Mělo by nám být dobře a hezky, i přestože je rouška momentálně naší součástí. I tak se oblékejme hlavně svobodně.
Josefina Bakošová
Jak kombinovat roušku s ostatním oblečením?
Je hezké si s tím pohrávat, mít více roušek různých barev a kombinovat je. Na druhou stranu je rouška účelová věc, má svoji jasnou funkci a vždy bude vypadat prostě divně. Já osobně nosím roušku černou – neutrální, hodí se ke všemu.
Řekněte nám něco o svých studiích.
Studovala jsem Střední uměleckou školu Václava Hollara, obor grafika. Myslela jsem si, že se grafice budu věnovat. Miluji tento obor. Šíleně mě vždy bavilo ilustrovat knihy, včetně přebalu. Poté jsem studovala na Katedře alternativního a loutkového divadla na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde jsem však pochopila, že mne více baví oblékat herce a řešit jejich kostýmy. Během studií jsem otevřela designovou galerii Harddecore a od kostýmu jsem utekla k módě.
Jak jste se dostala k otevření prodejní galerie?
Zjistila jsem, že mě baví navrhovat a šít oblečení na míru, řešit charaktery postav a střihy. Neuvěřitelně mě to začalo bavit, a proto jsem si přála mít vlastní prostor – galerii, kde bych mohla tvořit, vystavovat a prodávat vlastní kolekce oblečení. Svoji první kolekci s názvem Česká žena v českém lese jsem představila na mezinárodní přehlídce designu Designblok v roce 2008. V mojí galerii Harddecore prezentují své autorské kousky od šperků po porcelán také talentovaní studenti.
Povězte nám o svých zkušenostech s kostýmy.
Miluji divadlo i film, ale být součástí toho je velice stresující. Spolupracovala jsem s divadlem Minor, Damůza i Disk. Pracovala jsem na kostýmech k některým dílům seriálu Soukromé pasti a spolu s Kateřinou Papežovou na kostýmech do nového filmu Sněží. Tato tvorba je specifická a vždy mě obohatí o zajímavé zkušenosti.
Na kterých přehlídkách a veletrzích jste již prezentovala svoji práci?
Prezentuji pravidelně svoji značku na Designbloku, Design Supermarketu, vystavovala jsem několikrát na výstavách v Českých centrech v zahraničí a moje kolekce byla také součástí nádherné módní show v Tel Avivu v rámci White night.
Můžete popsat přípravu na módní přehlídku?
Začíná to konceptem, tématem pro kolekci. Poté následuje hledání materiálů, barev, střihů. Moje kolekce vždy nějakým způsobem souvisí s mým momentálním rozpoložením a stavem, s tématem, které v danou chvíli v sobě řeším. Mám ráda, pokud mají moje kolekce vždy nějakou nadstavbu, příběh navíc. U kolekce Imago se mi to nejvíce povedlo s vývojem parfému, který byl součástí.
S kým spolupracujete?
Spolupracuji s lidmi, kteří mě inspirují, mám je ráda a vážím si jich i jejich práce. Například tedy s Michaelem Rittsteinem, Petrou Nesvačilovou, Zuzanou Mašínovou, Kristinou Nedvědovou, Ester Geislerovou. Momentálně si vzájemně pomáháme realizovat své sny s mojí skvělou asistentkou Annou.
Jak se vám daří získávat zákaznice?
Nemohu konkurovat velkým řetězcům a ani nechci. Mám jiný způsob přemýšlení a snažím se dodržovat slowfashion (označení pro oděvy s dlouhým životním cyklem – pozn. red.). Nemohu nikoho přesvědčovat, že je lepší mít jeden dražší kabát než pět levných. Ale mohu říci, že zákaznice, které ke mně chodí, tohle cítí a chápou a mají podobný způsob života jako já. Koupí si raději tričko s příběhem, čímž podpoří návrháře, jehož příběh znají.
