Víte, jak se v úvodu sloupku píše „bylo mi pětatřicet…“? Tak to je sice pravda, ale je to pravda už nějaký ten pátek. Patřím totiž do kategorie stará matka nejen podle gynekologických tabulek, ale i tak nějak v porovnání s ostatními. Kromě toho, že moje mateřství zvyšuje republikový průměrný věk matek, má můj vyšší věk ještě další konkrétní důsledky. A jsou celkem pozitivní.
Babičky našich dětí jsou už v důchodu – nic je tedy nezdržuje od péče o vnoučata. Moje kamarádky ze školy už mají potomstvo větší, takže jsem po nich podědila oblečení i věci pro děti. Pohnuly se ledy, a než jsem se odhodlala rodit já, proměnily se porodnice z mučíren v místa, kde se k ženám chovají už celkem slušně. Zároveň se mi s věkem plíživě dostavilo i jakési sebevědomí. Takže se nehroutím z nesouhlasných pohledů okolí a doktory respektuju jako odborníky, k nimž si chodím pro radu, nikoliv jako nezpochybnitelnou autoritu, kterou musím na slovo poslechnout. Mám už hodně odpracováno, proto i když teď zrovna tlačím kočárek v parku, nemusím zoufale dokazovat svoji hodnotu na trhu práce.
Pokud bych rodila v ideálním věku podle gynekologů, což je lehce po dvacítce, teď už bych se pomalu připravovala na roli babičky. Jenže vědci přišli na to, že starší matky mají v pozdějším věku lepší paměť. Zřejmě díky hormonům souvisejícím s mateřstvím jsme pak prostě déle chytřejší. A z našeho vyššího věku těží i děti. Díky vyrovnanější psychice nás starších matek jsou i naše děti celkově víc v pohodě. Nikomu neradím děti odkládat, ale když už se to stane, berte to pozitivně.
PRAHA? AHA!
