Přiznám se, že dnešní sloupek nepíšu s potěšením. Řeč bude o demolici domu na rohu pražského Václavského náměstí a Opletalovy ulice po desetiletí tahanic a protichůdných stanovisek ministrů kultury; k protestům se v roce 2011 připojil i Václav Havel. Mám k tomu domu osobní vztah – dvakrát jsem v něm pracoval (v redakcích Lidových novin a Denního Telegrafu). V sousedním – dnes už zbořeném – secesním domě v Opletalově byla tiskárna.
V minulosti tam sídlila redakce Národních listů, kde po první světové válce pracoval Karel Čapek. Od roku 2002 byl dům památkově chráněn; o pět let později jej dal majitel zevnitř vybagrovat a požádal o vynětí z památkové ochrany. Ministerstvo kultury mu vyhovělo. Kvůli naklánějící se čelní zdi snesli v roce 2013 skořápku fasád.
Hledáte-li recept, jak se coby majitel zbavit nepohodlné památky, zde je: Vybourejte interiér a pak už to půjde jako po másle! Nárožní dům chráněnou památkou nebyl, zato byl mnohem víc na ráně. S plnou šrajtoflí a trochou trpělivosti investor v bitvě s částí Pražanů i kulturních institucí (ministerstvo kultury mezi ně nepatří) zvítězil. Na místě obou proluk vznikne Květinový dům celý ze skla. Bydlím ve francouzském Versailles, městě ze 17. století.
Na rozdíl od Prahy není na seznamu UNESCO, přesto platí v historickém centru přísná omezení: zákaz demolic starších domů; novostavby musí být klasicky zděné. Praha je mnohem krásnější než Versailles – na jak dlouho ještě?
PRAHA? AHA!
