Tento týden byl jmenován nový premiér a příští týden bude jmenována nová vláda. Aktuálně však visí otazník nad tím, zda získá důvěru. Z politických stran zastoupených ve Sněmovně je její přímou součástí pouze hnutí ANO se 78 poslanci. Pak tu je KSČM, která se svými 15 poslanci zvažuje, že bude vládu tolerovat.
Pokud bychom vycházeli z dosavadního využití slova „tolerovat“ při ustavování vlád, znamenalo by to odchod ze Sněmovny v době hlasování o důvěře, a tím pádem snížení kvóra potřebného pro zisk důvěry. To by však samo o sobě nepomohlo, protože ani 78 hlasů poslanců vládního hnutí by k většině snížené o poslance KSČM nestačilo. Zbylé strany, alespoň dle dosavadních vyjádření, odmítají jak přímou podporu, tak toleranci.
Andrej Babiš si od voleb několikrát postěžoval, že s ním nikdo do vlády nechce. Pomineme-li různé často zmiňované důvody (trestní stíhání, minulost AB, programové neshody atd.), je zde ještě minimálně jeden zásadní důvod, proč se některým stranám do chomoutu s ANO nechce. Zjištění, že si ANO rozumí s KSČM a SPD (ač nejsou formálně součástí vládní aliance), což daly tyto tři strany najevo při volbě orgánů Poslanecké sněmovny, vede ostatní zcela přirozeně k obavě, že jejich případná koalice s hnutím ANO by mohla být jen jednou ze sněmovních většin. A že pokud by se hnutí ANO nepodařilo něco prosadit ve spojení s oficiálními koaličními partnery, obrátilo by se na své neoficiální, ale ověřené partnery.
Nemůžeme se tedy divit, že nechtějí ve vládě hrát roli užitečných idiotů.
