V letošní předvolební kampani se od mnohých politiků a kandidátů poměrně často, rozhodně častěji než v minulosti dozvídáme, že tyto volby možná budou nejdůležitějšími od roku 1990. Že v nich půjde o povahu demokracie v naší zemi. To by samo o sobě mělo v sobě skrývat významný mobilizační efekt. Však také tyto zmínky jsou často doprovázeny výzvami na vyšší účast ve volbách. Agentury zabývající se výzkumy veřejného mínění ale zároveň hlásí poměrně velký podíl nerozhodnutých voličů.
Nejedná se o voliče deklarující absolutní nezájem či nechuť jít volit, ale spíš o voliče, kteří váhají, komu to nakonec hodit. Možná je to důsledek jisté programové a věcné vyprázdněnosti kampaní. Kdybychom na plakátech začernili názvy a loga stran a obličeje lídrů, možná bychom měli velký problém přiřadit heslo ke straně.
Ani předvolební průzkumy ale voličům příliš v rozhodování nepomáhají. Chce-li volič volit strategicky a bez rizika propadnutí hlasu, mění se mu situace skoro s každým zveřejněným průzkumem. Počet stran lavírujících v rámci statistické chyby na hraně vstupu do Poslanecké sněmovny je dost, a navíc s každým průzkumem se struktura tohoto segmentu trochu pozmění.
Nebo snad vysoký podíl nerozhodnutých voličů vyplývá z toho, že lidé více, déle, důkladněji a do poslední chvíle přemýšlejí, co svým hlasem způsobí? Mám-li být upřímný, tak toto vysvětlení by mě osobně asi potěšilo nejvíce. Bylo by to rozhodně lepší než hned skočit na první návnadu, kterou nám politici předhodí. Tak tedy ještě týden kriticky přemýšlejte. Přeji vám hodně sil a štěstí.
