Jak dlouho jste na lodi?
Vyrazili jsme v lednu, je to zhruba měsíc. Ale držím se dobře, jsem zvyklý. Není to moje první expedice, ale už třeba dvanáctá nebo třináctá. Na mnoha z nich jsem se potápěl do hlubin s ponorkou.
Je podle vás Jižní oceán ohrožený? A jak?
Dvě největší hrozby jsou změna klimatu a rybolov. Voda v oceánu se zde otepluje mnohem rychleji než jinde na světě a roztává kvůli tomu mořský led, který hraje pro místní ekosystémy kritickou roli. Ubývá tak přirozené prostředí pro spoustu živočišných druhů včetně krilu – malých korýšů, na nichž jsou místní tučňáci, velryby a tuleni existenčně závislí. Kril ovšem decimuje i rostoucí rybářský průmysl. Lodě doslova vysávají kril z vody v obrovském množství. Tento problém bude mapovat další část naší expedice.
Řekněte nám víc o vašem výzkumu...
Hlavním cílem je shromáždit data a popsat místní unikátní ekosystémy, abychom mohli předložit důkazy, že je potřeba tento kout planety chránit. Věřím, že natočené videozáběry nám dají možnost lépe pochopit, jak ekosystémy na mořském dně fungují. Je to skvělá příležitost vidět tyto tvory živé a v jejich přirozeném prostředí, vidět, jak na sebe navzájem reagují. Až tady skončím, budu muset analyzovat hromady materiálů.
Jak hluboko se potápíte?
Máme dvoumístnou ponorku, která je schopná jít zhruba 600 metrů hluboko. Největší hloubka, v níž jsme byli tady, byla asi 550 metrů.
Jaké to je?
Každý ponor je jiný a nikdy nevíte, co tam dole objevíte. To je na tom to nejvíc vzrušující. A také to, jak se mění prostředí okolo vás. Když jdete pod hladinu, nejdřív je vše blankytné. Čím jdete níž, tím vše tmavne a je stále zelenější, v jednu chvíli nevíte, kde je nahoře a kde dole. Pak se začnou objevovat světélkující tvorové. Dole je vše temné, vidíte jen světla z ponorky. A na dně najdete třeba koberec plný života. Nebo tam může být jen písek.
A jaké to bylo potápět se s oscarovým hercem Javierem Bardemem, který je ambasadorem celé expedice?
To byla velká legrace. Několik dní byl nervózní, což je pochopitelné, byl to jeho první ponor. Ale jakmile byl v ponorce, spadlo to z něj. A čím jsme šli hlouběji, tím byl klidnější. A úplně na dně mě rozesmál, protože mi přehrál pár scének ze svých slavných filmů, třeba z Tahle země není pro starý a Skyfall.
Kde jste se naučil pilotovat ponorku?
To bylo v roce 2007. Měli jsme nějakou práci v Beringově moři u Aljašky a firma, která ponorku vyrobila, mi nabídla trénink. Od té doby jsem se potápěl asi na šesti různých expedicích.
Je to těžké?
Řekl bych, že je to o trochu náročnější než řídit auto, ale není to nic, co by většina lidí nezvládla. Nesmíte ale trpět klaustrofobií. Není těžké se to naučit, ale je těžké se v tom opravdu zdokonalit. Nejvíce času zabere naučit se všechny bezpečnostní, komunikační a krizové protokoly. Musíte si být jistí, co dělat, když se něco pokazí.
