Jste ročník 1978. Jak jste k bondovkám a Rogeru Moorovi za normalizace přičichl?
Bylo mi sedm nebo osm let, když táta přivezl domů video a k němu získal od kamaráda z Německa pár videokazet. Představitel Bonda Roger Moore (Agentem 007 byl v letech 1973 až 1985 – pozn. redakce) mě okamžitě dostal – hlavně stylem humoru a oblékání. Takže například můj šatník dodnes nepodléhá módním trendům a mám i dva vozy z osmdesátých let.
Zmínil jste vašeho otce, známého z pořadů Televarieté nebo Možná přijde i kouzelník...
Můj táta byl opravdová hvězda. Být šéfdirigentem televizního orchestru v době, kdy byly jen dva programy, to zaručovalo velkou popularitu. Já si ale nejvíce vážím jeho kompoziční a aranžérské práce. Tátovy písně jako Sladké mámení, Bludička Julie nebo Strýček Jonatán žijí dodnes a jeho hudba k filmům S tebou mě baví svět, Jak dostat tatínka do polepšovny nebo Jak vytrhnout velrybě stoličku patří ke klasikám. Snad i kvůli stejnému jménu mě vlastně nikdy nenapadlo, že bych dělal něco jiného než hudbu.
Jak jste se propracoval k postu dirigenta baletu ve zlaté kapličce?
K tomu jsem se dostal na doporučení své pedagožky klavíru Věry Vlkové po absolutoriu Konzervatoře Teplice. Ve vedení souboru Baletu Národního divadla byl tehdy Vlastimil Harapes, který mne přijal na zkoušku. Od roku 2011 jsem se stal i dirigentem baletních představení.
Co práce dirigenta obnáší?
Oproti běžné populaci jsou dirigenti často sami, a to nejen ve své práci. Dirigent by měl oplývat hlavně empatií, aby se mohl napojit na těleso, které řídí.
Čím si čistíte hlavu, co vás baví?
Teď žiju hlavně svým synem. Loni v červnu jsem se stal otcem a jsem nesmírně šťastný. Máme v rodině dalšího Václava, v pořadí už čtvrtého. No a vedle synka miluju řízení auta, těším se na houbařskou sezonu a fakt skalně fandím pražské fotbalové Spartě. Taky mám rád tvrdší muziku, které jsem se dříve věnoval.
Povídejte...
Spolupracoval jsem třeba s rockovou skupinou Arakain, s níž jsem vystupoval na dvou akcích – 25. let výročí skupiny Arakain a festival Masters of Rock. Potřebovali profesionála, který by dokázal na jejich hudbu naimplementovat klasické aranžmá s velkým symfonickým orchestrem. Propojili jsme se tak, že Jiří Urban, kytarista Arakainu, má syna, který tancoval v Baletu Národního divadla.
V těchto dnech má premiéru dost možná vůbec nejslavnější balet...
Labutí jezero považuju za nejtěžší z hlediska pojetí a zvláštní atmosféry, kterou Petr Iljič Čajkovskij hudebně vytvořil. Doposud jsem dirigoval čtyři různé choreografie. Ta aktuální, „pražská“, je z pera slavného choreografa Johna Franka a uvádí se ve Stuttgartském baletu od roku 1963 ve stejné podobě. Je nesmírně těžké tuto licenci získat. Překrásnou Čajkovského hudbu prezentujeme skoro v původním rozsahu, obohacenou o úvod první svity pro orchestr a Elegii pro smyčce.
