Po poslechu alba poznávám rukopis kapely z předchozí desky, ale zároveň je patrné, že jste se chtěly tematicky trochu posunout, jak to tedy bylo?
Patricie: Deska je určitě posunutá o kus dál, je modernější a reflektuje také to, co se u nás za ty dva roky přihodilo. Zůstává tam určitá etnická duše, která je pro Vesnu příznačná, ale toužily jsme, abychom mohly hrát i na větších festivalech. Holky se více začlenily do procesu a třeba i tím, jak jsme jezdily spolu na koncerty v dodávce, se z nás opravdu stala kapela. Všechny aranže už jsme vymýšlely společně a také jsme poslouchaly trochu jinou muziku, například Sigrid nebo Coldplay.
Bára: První album Pátá bohyně byl hlavně projekt Patricie, ke kterému jsme se přidaly. Když jsme si řekly, že v tom hraní budeme pokračovat, byly jsme čím dál víc jako kapela. Na novou desku už jsme každá mohla vnést kus sebe a podílíme se i na dalších věcech ve fungování kapely. Nemusí to ležet jen na Patricii.
Patricie: Také nás ovlivnila manažerka Martina Tůmová, která nás oslovila po koncertu v Obecním domě a dříve spolupracovala třeba s kapelou Kryštof. Její přínos byl v tom, že nás nastartovala do módu, ve kterém kapely fungují.
Také jste se odstřihly od bohyní. To téma jste vyčerpaly, nebo proč ta změna?
Olesya: Spíš jsme se tak necítily. Já jsem přišla do kapely podobně jako bubenice Markéta Vedralová během procesu nahrávání první desky. My jsme ten směr převzaly. Ale postupně jsme se přestaly cítit jako bohyně. Myslím, že bohyně evokuje, že musím být dokonalá, ale my jsme začaly řešit, že každá máme nějaké nedokonalosti. Nová deska je tedy víc přirozená a víc o nás.
Patricie: Původní myšlenka byla, že v každé ženě je tak trochu bohyně, a mělo to podpořit ženy, aby se přijaly takové, jaké jsou. Ale inklinace ke slovanské mytologii vycházela hlavně z mého studia a holky k tomu neměly tolik co říct. Tím, že se tematika deskou vyčerpala, chtěly jsme se posunout dál. Jsem ráda, že ta témata zarezonovala, ale není možné stát celý život na jednom místě. Chtěly jsme se nadechnout a jeden z významů slova anima je i nádech, tak se nám to snad podařilo.
Bára: Trochu se to přelévalo, že nás i na rozhovorech oslovovali jako bohyně, a já měla pocit, že mluvím za někoho jiného, ne sama za sebe.
V té nedokonalosti je možná i zranitelnost. Souvisela proměna třeba i s tím, jak se v poslední době ženy ozývají kvůli rovnoprávnosti nebo v rámci kampaně Me Too?
Patricie: Já jsem Me Too sledovala a myslím, že o některých tématech je potřeba mluvit. Třeba v generaci mojí mámy bylo slovo menstruace velké tabu, v generaci mojí babičky to byl sex před svatbou. V naší generaci se témata prolamují. Část má pozitivní, ale část zase negativní efekt. Někdy je to ženství stavěno do extrému. Ale že bychom něco takového řešily v naší tvorbě, to ne. Spíš pro mě tematicky bylo aktuální, že se asi každá žena podvědomě chce přiblížit nějakému ideálu. Kupuje si ženské časopisy a srovnává se, jak by mohla vypadat. Mě naopak baví sledovat některé zahraniční influencerky, které krásu normalizují a ukazují tělo i s nedokonalostmi. Když se podíváme na zvířata, která jsou na desce důležitým motivem, tak jsou přirozená, ale lidé mají často problém svou přirozenost přijmout.
Kromě zvířat se v textech vašich písní objevují i další složky přírody, jako živly, roční období nebo noční obloha. Byl to od začátku záměr – jít na desce v tématech touto cestou?
Bára: Spíše se to objevovalo postupně. Až po nějaké době si Patricie uvědomila, že názvy písní v sobě nesou třeba zvířata. Prostě to vyplynulo až po seskládání písní za sebou.
Patricie: Píseň Noční můry jsem napsala cíleně, protože se nám líbil motýl jako motiv křehkosti, ale zároveň krásy.
Také jsem četl, že podle Patricie jsou některé věci v životě řízené právě přírodou nebo osudem. Jak se i tahle víra či myšlenka promítla do písní?
Patricie: Občas se o tom bavíme. Třeba o osudu versus svobodné vůli, kdy člověk dokáže určité věci sám ovlivnit. Já věřím v souvislosti s hvězdnými konstelacemi na životní osud člověka. Některé věci jsem třeba chtěla ovlivnit vůlí, ale stejně to šlo jiným směrem. Hvězdy na nás mají vliv a působením sil, jako jsou měsíc nebo slunce, nás ovlivňují.
Bára: Také jde o různé fáze životů. Teď si třeba myslíme tohle, co zmínila Patricie, ale prostě si v životě hledáme různé berličky, abychom mohly fungovat v nějakém souznění se sebou a přírodou. Možná, že za pět let budeme mít zase jiné poznatky a další deska bude třeba úplně jiná.
Patricie: Jednou mi někdo řekl, že všichni jsme zrození z hvězdného prachu, což mi přišlo hrozně krásné. I v klipu k písni Na dračích perutích, který vydáme 5. října, jsme se rozhodly odhalit ženské nedokonalosti. Skrze klip chceme přijmout samy sebe a vystoupit před lidi takové, jaké jsme, bez příkras. Budeme promítat hvězdy na nahá ženská těla, ale není to prvoplánové.
Mohly jste skládat v době, kdy se objevila pandemie koronaviru a moc koncertů se konat nemohlo. Bylo to pro vás tedy plus?
Patricie: Spíše to bylo k tíži. Musely jsme přesunout celé jarní turné a zároveň jsme měly vystoupit na velkých letních festivalech, které se nakonec nekonaly. Kapela už byla dobře nastartovaná, ale karanténa nás přibrzdila. Stáhly jsme se do kreativní ulity a pracovaly na desce. Také nás do ní posunulo vydavatelství, které dalo jasný termín.
Pracovalo se vám pod termínem lépe?
Patricie: Myslela jsem si, že to není zvládnutelné. Často si v kapele říkáme, že bychom mohly tvořit s předstihem, ale jsme pověstné tím, že děláme vše na poslední chvíli.
Zvažovaly jste hosty?
Patricie: Na první desce jsme měly velká jména a všichni nám pomohli. Zuzana Smatanová, Terezie Kovalová, Franta Černý a Vojta Dyk, kterého jsme jako kapela zaujaly. Teď nám někteří oslovení odmítli, protože už měli podobně laděné písně. Tak jsme si řekly, že to tak má asi být a nebudeme se o nikoho opírat. Věříme, že ta hudba bude natolik silná, že zaujme i bez hostů.
Obal desky
Přece jen ale jednoho hosta máte. Obal vám totiž nakreslila známá výtvarnice Míla Fürstová. Jak k této spolupráci došlo?
Bára: Mílu a její tvorbu jsme s Patricií sledovaly. Jak ostatně zmínila, tak poslouchala třeba i Coldplay, pro které Míla také navrhla obal, a viděly jsme i snímek Křídla pro Coldplay. Od režiséra toho filmu Petera Hirjaka pak jednou přišel Patricii mail, že se Míle naše tvorba líbí a že bychom to mohly nějak propojit.
Patricie: Tam zase musely zasáhnout hvězdy. Protože my jsme jí sledovaly, aniž by to věděla, a ona sledovala nás. Čtrnáct dní předtím, než nám přišel ten mail, jsme se o ní bavily. A Peter nám pak říkal, že právě v té samé době poslouchala Míla naše písničky. Opravdu to bylo magické. Nás by jinak ani nenapadlo ji oslovit, ale pak po schůzce s Peterem došlo na tu spolupráci.
Zítra zahájíte v pražském Lucerna Music Baru turné k nové desce a zároveň ji pokřtíte. Na co se můžou lidé těšit?
Olesya: Budeme hrát kombinaci starších písní a těch nových z desky Anima. Vše bude podpořeno samply.
Bára: Také budeme mít merchandising, který bude s motivy kreseb od Míly. Například trička, plecháček, což se k té přírodní tematice hodí. Její dílo, které je na coveru desky, bude také jako plakát.
