Jaké bylo natáčení snímku Po strništi bos pod režisérskou taktovkou Jana Svěráka?
Krásné. Honza pracuje zase jinak než ostatní režiséři, je inteligentní, až překvapivě racionální. Já se hodně dlouho připravuji a pak pracuji intuitivně. Chvíli nám trvalo, než jsme si na sebe zvykli, pak to ale byla nádherná kombinace, myslím. Je zvláštní, že takto racionálně založený tvůrce vytváří tak citlivé a intuitivní filmy. A vybírá si intuitivní herce.
Točili jste ve Slavonicích, stihla jste si i prohlídnout krásy města?
Bohužel moc ne, snažila jsem se soustředit na práci. Samozřejmě ale miluju slavonické náměstí, sklepáckou Besídku a porcelán vyráběný nedaleko. Vracím se tam teď 2. srpna na Slavonický festival, máme zde světovou premiéru filmu Po strništi bos a předtím stihnu uvést výherce letošního Mental Power Prague Film Festivalu – film Tomáš. Jsem ráda, že máme šanci film představit i širšímu publiku, je výjimečný a krásný.
Po strništi bosFilm je vyprávěním o dětství a hrdinství v každém z nás. Uzavírá tematickou tetralogii tvorby Jana a Zdeňka Svěrákových o jedné generaci. Osmiletý Eda je vytoužené, opatrované dítě, které rodiče střeží víc, než je zdrávo, protože o jedno dítě už přišli. A tak je Eda náhradník. Edu, jeho maminku a tatínka už lidé znají – o pár let později, než se odehrává příběh filmu Po strništi bos, se odvíjí jejich poválečný život na pražském předměstí ve snímku Obecná škola. Nyní jsme však v období protektorátu, kdy je Edova rodina donucena odstěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Malé město, kde chlapec doposud trávil jen krátké chvíle prázdnin, se na čas stane jeho domovem... |
Hrála jste maminku, bylo to pro vás těžké, nebo jste neměla problém se do takové role vžít?
Neměla. Mám velikou rodinu, milujeme se, nenávidíme se a staráme se o sebe navzájem, takže jsem na to zvyklá.
Trochu problém byl přesvědčit Aloise Grece, aby mi důvěřoval. Je to absolutně výjimečné dítě. Je chytrý, moc se nemazlí, má svůj vnitřní svět. Trvalo to několik měsíců, stálo to výlety a zmrzky, když ale poprvé přišel a sám od sebe mě obejmul, málem jsem se rozskočila štěstím. To bylo pro mě nejdůležitější, najít si s Lojzíkem společný svět, myslím že se nám to podařilo a že je to ve filmu vidět...
Ondřej Vetchý je ve skutečnosti přesně dvakrát starší než vy a také ve filmu byl určitý věkový rozdíl manželů znát. Vycházelo se ze skutečných reálií rodiny Svěrákových?
Nevím a myslím, že to není důležité. Není to dokumentární film. Ondra je vynikající herec, můžete s ním hrát cokoliv. On se toho bál, dokonce to kvůli tomu nechtěl chvíli vzít, vždycky mi hrál tatínky. Myslím, že jsme to zvládli, nepocítila jsem jediný problém. Láska nemá bariéry, rozhodně ne, co se týče věku. Umím si představit téměř cokoliv.
Film předchází dějově Obecné škole, kde hrála maminku Libuše Šafránková. Před natáčením jste zmiňovala, že se vás na to hodně lidé ptali. Očekáváte srovnání od diváků poté, co film uvidí?
Nemyslím na to takhle. Snažila jsem se udělat pro ten film a pro roli co nejvíc, snažila jsem se o křehkost maminky mezi řádky, aby byla jemná, ne jen přísná, aby měla ve filmu svůj vlastní příběh. Postupovala jsem jako při každé roli. Libuška byla v Obecné škole úžasná. Nijak jsem se s ní nepokoušela srovnávat. Zahrála jsem to tak, jak jsem si myslela, že to bude nejlepší. Je to jiný film.
Romeo a JulieOd 7. do 16. srpna se na prkna Letních shakespearovských slavností vrací Romeo a Julie. Jedná se o premiéru této prázdninové přehlídky z roku 2015. Režie se ujalo duo SKUTR – Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka. V hlavní roli Julie v jedné z nejslavnějších tragédií se Tereza Voříšková alternuje s Marií Poulovou. Všechna představení se kvůli rekonstrukci Nejvyššího purkrabství letos odehrávají v Královských zahradách před Míčovnou. Začátky představení jsou od 20.30, předpokládaný konec je ve 23.10. Vstupenky jsou k dostání od 290 korun. |
Děj se odehrává za války. Dýchla na vás při natáčení ta atmosféra a dokázala byste si představit tehdy žít? Bude to podle vás fungovat?
Scénář byl od začátku nádherný. Zdeněk má všechno do detailu vymyšlené, texty se nedají měnit, protože každá postava mluví svým specifickým jazykem a dohromady to tvoří nádherný celek. Jakmile do toho zaplujete, hraje se to úplně samo, text vás vede, to je úplná nádhera. Honza je zase mistr v pointování věcí. Umí ukázat život komplexně. V tom největším smutku vždycky najde něco veselého. Umí zahřát. Takže ano, doufám, že to bude fungovat.
Vaše postava matky se snažila trochu vzdorovat rodině svého manžela. Bylo to tehdy tak běžné při výchově? Měla byste třeba v dnešní době jako matka větší slovo?
Myslím že tohle je dost individuální otázka. Každá rodina je jiná. Maminka v našem filmu je extrémně statečná. Drží rodinu pohromadě láskou a péčí. Ohrazuje se vůči nespravedlnosti a starým strukturám rodiny jako celku. Přeje si rodinu postupně vyladit a smířit na všech frontách. Tuhle odvahu a zároveň inteligenci by měla mít každá žena v jakékoliv době.
Když jsme spolu mluvili před filmem Laputa, říkala jste, že je pro vás rodina důležitá. Bylo tedy pro vás snazší se do těch vztahů v novém snímku Po strništi bos dostat?
Snažila jsem se dostat tam trochu více ženskosti. Což je díky mamince, sestře, babičkám, tetičkám a ženskému kruhu v naší rodině celkem snadná věc, stačí je jen pozorovat.
Také jste tehdy zmiňovala, že byste se ráda vrátila k divadlu. Už přišla nějaká nabídka, kterou byste vzala? Případně, co dalšího chystáte, třeba i před kamerou?
Hraju Julii na Letních shakespearovských slavnostech. To mě v rámci divadla naplňuje. Když točím, chci dát režisérům luxus času. Když točíte 12 hodin denně, není pak možné odjet do divadla a podat tam skvělý výkon. Tedy já to nezvládám. Také teď točím i v zahraničí. Snažím se nedělat víc než tři projekty ročně. Chci dělat věci naplno.
