Před pár lety se při návštěvě Prahy dostal na Staroměstskou radnici a tam viděl orloj. Nezůstalo jen u vzpomínek a obdivu krásného stroje. A tak teď poutníci, kteří zavítají do malé obce Vojtěchov na Žďársku, kde má Vojta prarodiče, mohou obdivovat orloj, který Vojta sám vymyslel a sestrojil.
Věděl jsi už předtím něco o hodinách a jejich konstrukci?
O hodiny jsem se zajímal odmala, když jsem potom viděl pražský orloj naživo, nadchl mě. Věděl jsem, že u babičky a dědy je kůlna s půdou. Babička mi řekla, že by se tam dalo udělat něco podobného, jako je orloj v Praze. Tak jsem začal shánět plány, trvalo asi půl roku, než jsem věděl, jak to bude vypadat, a postupně jsem ho začal tvořit.
Měl jsi už nějaké zkušenosti ze stavby podobných zařízení?
Předtím jsem postavil mechanické betlémy, vystavoval jsem je na výstavě betlémů v Předklášteří u Tišnova. Stavěl jsem je ze
stavebnice Merkur, takže to byla nejdostupnější varianta. Merkur má například ozubená kolečka, která jsem použil. To je třeba ze dřeva složitější a dřevo není tak pevné.
Měl jsi jasnou představu, jak bude orloj vypadat?
Původně to měly být jenom věžní hodiny. Nakonec jsem se rozhodl pro orloj a inspiroval jsem se tím, jaký mají ve švýcarském Bernu. Vnitřní uspořádání tvoří klasický stroj věžních hodin. Uvnitř je kyvadlový stroj, který zajišťuje i pohyb figurek. Když obejdou své kolečko, spustí se další strojek, který odbíjí počet hodin. Tak jak je to i na staroměstském orloji.
Jak dlouho trvala stavba, než se hodiny a orloj rozběhly?
Asi tři měsíce. První varianta měla méně ukazatelů a méně možností, než má orloj teď. Jen tam chodily figurky, byl tam malý strojek se spínačem. Další rok jsem udělal větší stroj s ozubenými kolečky. Ten už uměl odbíjet hodiny. Letos přibude kyvadlový stroj, bude tikat jako klasické hodiny. Bude odbíjet aukazovat i fáze Měsíce a Slunce. Na orloji bude nově znamení zvěrokruhu a bude ukazovat, kdy vychází a zapadá slunce. S tím mi pomáhá pan orlojník, který má na starosti staroměstský orloj. Nakreslil mi a laserem vypálil kola zvěrokruhu.
Za orlojem na Vysočinu
|
Hodně mě zaujala malá zvonička na vrcholu.
Ta tam byla už od vzniku, ale zvon byl uvnitř. Letos jsem přidal nový zvon nahoru, který odbíjí hodiny.
V Jihlavě je jediná hodinářská škola v Česku. Napadlo tě někdy, že by se ze záliby stala profese?
Přemýšlel jsem o tom a rád bych si ji zkusil. Buď přímo, nebo jako koníček, dálkově. Někdy si dokážu představit, že bych měl hodinářství jako povolání, někdy zase ne. Možná k tomu časem dospěju.
Kolik jsi budování orloje věnoval času? To už může být měsíc v jednom kuse. Má tvůj orloj ohlas mezi lidmi?
Určitě. I když babička s dědou jsou až na konci vesnice, je na něj z cesty vidět. Pokud ho lidé, kteří jdou kolem, chtějí vidět, rádi tam kolemjdoucí pustíme. Klidně jim k tomu něco řeknu.
Budeš orloj v budoucnosti vylepšovat?
Vnější podoba se už asi nezmění, ale co se vnitřku týká, tam stále nacházím nějaké mezery, které stojí za úpravu. Aby to vydrželo co nejdéle. Je na tom pořád nějaká práce, stroj vyžaduje pravidelnou údržbu. Pomáhá mi i to, že se starám ještě o dvoje věžní hodiny. Jedny jsou ve Vyskytné nad Jihlavou a druhé v Jihlavě.
Opravdové hodiny?
Ty jihlavské jsou na Masarykově náměstí, na kostele svatého Ignáce. Jsou umístěné mezi oběma věžemi kostela. Jsou dost nenápadné. Zachovaly se v nich dva původní stroje. Jeden z 18. století, druhý asi z roku 1853. Zachovaly se asi i proto, že o hodinách skoro nikdo nevěděl. Nefungovaly možná sedmdesát, možná sto let. A já bych byl rád, kdyby se ani v budoucnosti nemodernizovaly a zůstaly s tím starým, původním pohonem. Promazal jsem ho a uvedl do chodu. Zatím jenom hodiny, teď se chystám i na odbíjení. Jenže v kostele nejsou žádné zvony, za války je totiž odvezli Němci. Místo toho bych tam rád dal nějakou náhradu, například kryty od bojleru, aby se tím odbíjelo.
PRAHA? AHA!
