Dokonalá karanténa, nebo promoření populace? K čemu se kloníte vy?
Promoření populace virem, pokud by náhodou sám nezmizel, nelze zabránit. Opatření se musí vždy přijímat s ohledem na hodnocení závažnosti situace. Zastávám názor, že přijatá opatření u nás jsou dostatečná, jen je potřeba se vyvarovat chyb a zodpovědně opatření dodržovat. Mytí rukou – důležitý prvek osobní ochrany – je naprostý základ ochrany zdraví a má to být naprostá samozřejmost v současné době. Chráníme-li obyčejnými rouškami jeden druhého, roušky vyvařujeme a žehlíme, uvědomujeme-li si, že po kontaktu s jakýmkoliv materiálem, na nějž sahaly předtím stovky lidí, je mytí rukou důležitý prvek osobní ochrany a má to být naprostá samozřejmost v současné době. Nechci komentovat nedostatek roušek a respirátorů ani jejich distribuci, neboť pro to nemám potřebné informace, ovšem dostatečnost osobní ochrany lidí a odpovídající zacházení s použitými ochrannými prostředky je hodně důležitá. Izolace nakažených, karanténa podezřelých z nákazy a důkladné testování jsou zcela nezbytné, vše se učíme za pochodu. Speciální ochrana je pak nutná u těch, kteří své zdraví musejí chránit ve zvýšeném riziku častého kontaktu s lidmi zejména vyššího věku a zejména potenciálně infikovanými či nemocnými.
Vystačíme si se zásadními návyky v oblasti hygieny?
Zastávám názor, že v běžné populaci ano. Vzdálenost od druhých osob, časové oddělení nákupů, omezení kontaktu s jinými osobami, omezení dotyku rukou s materiály, na něž sahaly stovky lidí, ochrana rouškami, případně respirátory a další opatření, to vše jsou způsoby přerušení přenosu nákazy v epidemiologickém řetězci původce. Jsou v zásadě klíčové. Kdybychom virus mohli očima vidět, bylo by to pochopitelnější.
Učíte, ale i ordinujete. Jak vnímají současnou situaci vaši pacienti?
Občas s někým o tom diskutuji, většina lidí si nyní rizika uvědomuje, chápe je a přistupuje zodpovědně k ochraně sebe i okolí. Nezodpovědné přístupy nejsou časté, ale měly by být vysvětlovány a závažné trestány.
Vnese epidemie něco nového do výuky?
Domnívám se, že posílí možnosti moderních technologií výuky a komunikace, i když osobní kontakty nemohou být ničím nahrazeny. Například státní zkoušky nelze podle dosavadních pravidel realizovat vzdáleným přístupem, distančně; ostatní výukové aktivity s výjimkou péče o konkrétní pacienty nabývají na významu distančním způsobem. Zřejmě se posílí i znalosti vyučujících s didaktickou technikou, studentům totiž nové přístupy nebývají cizí. Řadu epidemií a jejich řešení mají studenti popsánu v učebních textech, obecné principy se opakují, zvláštnosti každého původce nákazy tyto principy modifikují. Něco jiného je morová epidemie ve středověku, epidemie spalniček, eboly či pravých neštovic.
Co se podle vás potom změní v práci hygieniků?
Hygienici a epidemiologové v extrémně intenzivní podobě zažívají aktivity, které předtím nebyly tak časté - vyhledávání kontaktů, zavádění karanténních opatření. Bylo velkou chybou nedávné doby, že role hygienické služby byla nežádoucím způsobem modifikovaná a potlačovaná, snad si to nyní politici a exekutiva uvědomí a umožní nápravu, zejména v medicínském pojetí hygienické služby a jejím personálním posílení.
Často slyšíme kritiku státu, že nebyl připravený. Mohli jsme být připraveni i my jako společnost?
Nevím obecně, na co jsme mohli či měli být připraveni lépe a důkladněji. Vím jen, že nám profesor Karel Symon, jeden ze zakladatelů lékařské fakulty hygienické, vštěpoval, že lidé pochopí význam prevence a její institucionální podoby, to znamená hygienické a protiepidemické služby, až tehdy, když je zle a společnost zasáhne situace podobná té dnešní, spojená bohužel i s úmrtím určité části populace. Je ovšem řada situací podobných té dnešní, v historii či nedávné současnosti, které nebyly vnímány tak vypjatě. Možná i proto, že někdy byly vzdáleny od nás (epidemie eboly), nebo brzy vymizely (SARS), nebo se na jejich medializaci tolik nepracovalo. Prostě jsme na ně byli více takzvaně zvyklí (spalničky, chřipka). Řadu z nich se podařilo potlačit například cíleným očkováním. Současnou pandemickou situaci vnímám jako zdvižený prst přírody určený lidstvu, neboť četné aktivity při tak velkém množství lidí na planetě se stávají neúnosnými. Podílí se na nich zejména globalizace všeho možného, od průmyslu po cestování, ničení a znečišťování přírody a nadměrná exploatace zdrojů planety. Jen se ale obávám, že se lidstvo nyní nemusí z této situace poučit, a pak to může být v budoucnu ještě horší.
