Jak vzpomínáte na stavbu mostu?
Bylo to napínavé po všech stránkách. Po stránce projekční například proto, že most není nikde pravidelný. Stavět se proto musel takzvaně na skruži. To znamenalo de facto zabednit celé údolí a most do připravených forem a bednění odlít. To se týká nejen mostu, ale i nájezdových ramp.
Vaše dílo se dlouho neopravovalo. Mrzí vás to?
Je mi to líto. Když jsme ho v roce 1983 stavěli, snažili jsme se dát do toho to vůbec nejlepší, co jsme tenkrát měli k dispozici. Jen pro představu, některé materiály jsme vozili z Belgie. To byl za socialismu opravdu zázrak. Tehdy byl problém sehnat kvalitní izolace i cement. Asfalt byl špatný a lámal se. Kdybychom to ale tehdy neudělali kvalitně, kompletní oprava se nedělá dnes, ale už před patnácti lety.
Jakou roli přesně jste při stavbě mostu sehrál?
Původně jsem byl pouze projektant, ale postupně jsem začal dělat i stavební dozor. Už tehdy jsem byl hrdý na kvalitu betonu, do něhož nám ale dnes teče. A nosný prvek mostu – přepínací výztuž – navíc praská. Málokdo ví, že most pomáhali budovat také vojáci. Stavěli zmiňované podpůrné železné skruže a nosníky, do kterých se potom vylévaly pilíře mostu.
Barranďák je vaše největší dílo. Měl jste z práce na ikonické stavbě strach?
V pětadvaceti jsem byl mladý kluk, takže se od toho odvíjela i míra mého respektu. Dnes už bych si dal na některé věci větší pozor. Je potřeba dodat, že Barrandovský most není jen můj. Mostařů nás to projektovalo celkem šest. Jen na pilíře byla vyčleněna jedna osoba.
U mostu jsou betonové plastiky sochaře Josefa Klimeše. Jak nápad umístit je k mostu vznikl?
Na pravém břehu je to Rovnováha přezdívaná Červ dobyvatel. Na levém břehu jsou dvě betonové mísy. Tomuto dílu sloužícímu jako zastřešení schodiště se přezdívá Hroší lázeň, Vana pro hrocha nebo také Krmítko pro slony. Pan architekt Karel Filsak si tehdy přál, aby měl most svůj vlastní monument. Něco, pod čím si dají mladí rande a první hubičku. Pan Klimeš proto navrhl tato díla. Jestli je to účelné, toť samozřejmě otázka.
Barrandovský most je součástí Městského okruhu. Denně jej přejede asi 140 tisíc aut. Když se most projektoval, počítalo se s tímto vytížením?
Tehdy se počítalo se zátěží 70 až 80 tisíc vozidel. Nepočítali jsme s tím, že se Praha dostane do spojení s celou Evropou. To víte, socialismus.
Je něco, co se podle vás při stavbě Barranďáku vyloženě nepovedlo?
Takzvané černé izolační hmoty. Ty se tenkrát nevyráběly kvalitní, odešly a způsobily tím pádem stav, ve kterém most dneska je.
Most drží zmiňovaná předpjatá lana, která zajišťují jeho pevnost. Ta jsou uložena v trubkách. Jak je možné, že se dají vyměnit za provozu, aniž by most spadl?
To je prosté. Nejde o výměnu, ale doplnění. Ve zdech je taková komůrka, ve které jsou ocelové kabely. A ty se jednoduše doplní o další. Nová předpjatá lana ale budou umístěna v tukové lázni, která zabrání případné další korozi.
