Prahou se zabýváte celý život, takže musíte vědět, jaké je tu nejděsivější místo.
Praha má spousty tajemných a záhadných míst. Často jsou spojená s tím, že se zapomněl jejich původní význam nebo funkce. Například během josefínských reforem na konci 18. století se přestalo pohřbívat v Praze a všechny hřbitovy musely za hradby. Takže si často ani neuvědomujeme, že na Starém Městě či Malé Straně jdeme po hřbitově, protože ty byly u skoro každého kostela. Ale na druhou stranu ono vlastně nic děsivého na tom chození po hřbitově není. Zvláštní místo je třeba schodiště v Nemocnici na Františku, které je s velkou pravděpodobností vytesáno z prken popraviště 27 českých pánů. Když po něm jdete, dojdou vám dvě věci. Jednak pomíjivost věci a jejich funkcí. Nejdřív to dřevo mělo posloužit pro výstavbu Týnského chrámu, pak na něj dopadaly sťaté hlavy popravených rebelů a dnes po něm spěchají sestřičky za pacienty, aniž by věděly, jakou mají ta prkna pohnutou historii. Píšu o tom ve své knize 25 tajemství Prahy.
Co vás na Praze přitahuje?
Praha je překrásné město. Vděčí za to řece Vltavě, která se v pražském údolí klikatí. Když se podíváte na Prahu z výšky z letadla nebo aspoň na mapě, zjistíte, že její tok vytváří takové velké P, jakoby se Praha podepsala. Praha je mimořádná i tím, že byla hlavním města světa, ale jen chvilku ve 14. století za Karla IV. a jeho syna Václava IV. No a protože se po tomto vzepětí zase ponořila do své provinčnosti a na periferii, nebyly nikdy prostředky na to, aby toto vzepětí zcela překryla další století. Jiná velká evropská města jako třeba Londýn, Paříž, Vídeň, Budapešť si svou historii zničila mohutnými asanacemi a stavbami velkých bulvárů. Prahu to zasáhlo také, ale v daleko menší míře, takže se můžeme procházet hodiny středověkým městem.
Pocházíte ze staré pražské rodiny, jaká byla její historie?
Naše rodina pochází z Petrské čtvrti. Byli jsme pekaři. Měli jsme pekárnu na rohu Samcovy a Petrské ulice. Přímo pod Petrskou zvonicí jsme prodávali chléb a pečivo. Na obrázku Václava Jansy, který maloval předasanační Prahu, visí na Petrské zvonici cedule s nápisem Jan Černý - to byl můj prapradědeček. Pekařské rodiny tradičně chovaly i ježky. Ti totiž požírali moučné šváby, tradiční nepřátele pekařů. Dnes z naší rodiny už nikdo pekař není. Tuto rodinnou tradici přervali komunisti. Pekařství sebrali v roce 1951 a v roce 1980 dům strhli. Řada mých příbuzných ale v centru stále žije. Já žiji na Starém Městě stále a nehodlám to měnit.
Žijete nedaleko Staroměstského náměstí. Teď je to tam bez turistů asi hodně jiné, že?
Ano, Praha se proměnila. Na začátku koronakrize to vypadalo ve městě úplně přízračně. Všude tma a absolutní ticho. Večer svítilo jen jedno lahůdkářství. Překročili jste práh a ocitli jste se na chvilku v časech předkoronavirového blahobytu. Na Staroměstském náměstí chodili úplně zblblí a hladoví holubi, kteří nechápali, proč jsou na náměstí sami a proč je nikdo nekrmí. Seděli jsme se sousedem Eugenem Kuklou na Staromáku a říkali si, že máme poprvé v životě pocit, že je to náměstí naše. Ještě abychom mohli zdravit okolojdoucí Dobrý den, pane rado. Dobrý den, pane lékárníku. Dobrý den, paní stavitelová. Ale bylo to depresivní - město nemá být bez lidí.
Chybí Praze turisté? Nerozkvetly naopak její krásy během pandemie?
Praha je město. Město se bez lidí neobejde. Sice se dojímáme nad fotografiemi prázdných ulic, ale nemá to tak být. Ve městě mají žít lidé a do města jako je Praha mají přijíždět návštěvníci za prací, obchodem nebo jen na čumendu. Bylo to tak vždy, a proto je Praha tak skvělé a bohaté město. Na druhou stranu je pravda, že před pandemií byl ten turistický ruch úplně bezbřehý a nežilo se tu úplně dobře, bylo to celkem náročné.
Praha byla odjakživa spojena s ledňáčkem - nevrací se nyní ve větším počtu, když se Praha zklidnila?
Lednáček je fascinující ptáček, kolem kterého jsou omotány spousty legend a vyprávění. Ledňáček je král rybář, který hlídá svatý grál. Ledňáček je symbolem věrnosti a ledňáček je osobní symbol krále Václava IV. Na Staroměstské mostecké věži najdete šestnáct jeho vyobrazení. Do Prahy se vrací, najdete ho na Čertovce, u Vltavy pod Strakovou akademií, na Botiči i Rokytce. A jak říká můj kamarád Michal Mihal, když proletí ledňáček a vy máte štěstí, že ho zahlédnete, tak je to něco. To není, jako když proletí kachna nebo vrabec. To, že se tento ptáček, kterému si říkalo i létající drahokam, do Prahy vrací, svědčí o tom, že se ve městě zlepšuje životní prostředí. Svědčí o tom i to, když mi můj malostranský soused Tadeáš Kopeček hlásil, že ve Strahovské zahradě na Petříně potkal brouka roháče velkého, což je hmyz, který je na dobré životní prostředí velmi citlivý. Takže jen tak dál!
Zmínil jste knihu o tajemstvích Prahy, vedete web Miluju Prahu. Na jaký další projekt se pragofilové mohou těšit?
Mám za sebou dva velké krásné projekty, kterým jsem mohl pomoci. Po sto dvaceti letech se změnila na loretánské zvonohře melodie, která každou hodinu zní na hradčanskými střechami. Píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe nahradila Maria, Maria nad slunce jasnější. Uspořádali jsme koncert, kdy poprvé v historii byla loretánská zvonohra využitá jako doprovodný nástroj ke zpěvu pěveckého kvarteta Bohemia Voice. Po 101 letech se na Staroměstské náměstí vrátil Mariánský sloup, což je úplně neuvěřitelný příběh bratrů Váňů a Hynka Schejbala. Pokusím se ten příběh sepsat v knižním rozhovoru s Petrem Váňou. A pokračuji samozřejmě v práci na dalších tajemstvích Prahy. Už jsem s vydavatelstvím Grada podepsal smlouvu na třetí pokračování knihy o pražských záhadách a tajemstvích. A ještě jeden velký projekt mám vymyšlený. Na Čechově mostě jsou na pilířích sochy světlonošek a draků, které kdysi chrlily oheň. Chci se pokusit, aby nad Vltavou zase zahořely. To by byla zase krása.
Strážce streamu
