„U starších Pražanů hodně řešíme strach ze ztráty zdraví a života, u mladších jsou to problémy související s prací či karanténou vyhrocené partnerské vztahy. Proto s kolegy tento týden rozjíždíme veřejnou a také bezplatnou linku typologické pomoci koronavirus-psychopomoc.cz. Zde budou terapeuti nabízet svůj čas každému,“ říká pro deník Metro Kulhánek.
Změnila se vaše psychologická praxe po vyhlášení nouzového stavu?
Psychologové spadají do zdravotnických zařízení, takže není pro nás problém při dodržování jistých pravidel fungovat dál. Stále platí, že jsou pacienti, kteří k nám se svými problémy chodí osobně. Většina komunikace však nyní probíhá on-line, a to buď po telefonu, nebo formou některé z chatových aplikací. Bez problému zvládáme i taková sezení o více lidech.
Na jednu stranu lidem pomáháte, jak v izolaci přežít v duševní pohodě, na druhou stranu v ní de facto sám částečně jste také.
Ano. I my psychologové máme své starosti a obavy. Já osobně jsem si naordinoval informační dietu. Snažím se zkrátka číst i něco jiného než jen zprávy o koronavirové nákaze a zveřejňované počty nakažených. Totéž radím i svým pacientům. Ti přitom mnohdy řeší nejen strach ze smrti své nebo svých blízkých, ale také vyhrocené partnerské konflikty.
Konflikty mezi partnery vznikají kvůli dlouhému soužití v karanténě?
Ony by ty problémy třeba byly i tak, ale řada párů je zkrátka a dobře ředí. Vidí se pořádně třeba jen o víkendu. Takhle žije opravdu mnoho lidí. To samé platí u dětí, které jsou samostatnou kapitolou. Čím mají horší zázemí, tím pochopitelně hůře karanténu prožívají.
Jak udržujete pozornost mladší generace během videohovoru na počítači?
Musíte je zaujmout, protože nastolujete vážný hovor na zařízení, které jsou zvyklí používat k zábavě. Proto povídání prokládám sérií nejrůznějších her. Na některé děti je navíc během této doby vyvíjen velký tlak ze strany školy, což pociťujeme i u nás doma. Děti mají pocit přetěžování, protože jsou mnohdy učitelé nuceni posílat takové množství práce, jaké by zvládly v hodinách ve škole. Učení doma má ale vždy o něco pomalejší tempo.
Je ještě něco pro děti nyní náročné?
Pro děti není právě nejjednodušší najednou nic moc nedělat a nedostat svoji drogu – dávku endorfinu. Pak je z toho špatná nálada. Obtížně jsou teď na tom také jedináčci, které skajpování s kamarády pochopitelně nemůže vždy uspokojit.
Mají lidé obavy z toho, co bude, až karanténa skončí?
Bohužel ano. Mnozí se bojí toho, že se jejich život nevrátí do starých kolejí. U mnohých tomu tak skutečně bude. Nejsme věštci. Lidé se mě také často ptají na to, zda se v kvůli koronaviru nezmění v budoucnu nějak naše hodnoty. Zda nebudeme považovat některé věci za důležitější a neodložíme stranou třeba malichernosti a zbytečnosti. To vše se ale bude vyvíjet podle toho, v jakém stavu bude po skončení toho všeho naše společnost.
Odhadnete, jestli a jak virus změní naši povahu?
Určitě bude panovat větší obava o naše zdraví, lidé budou dbát více na prevenci. Budeme se také méně tahat například o to, zda nechat někoho očkovat či ne. Také s námi již napořád zůstane zvyk pracovat na dálku, a to jak v práci na home office, tak ve škole. Dovedu si představit, že bychom se mohli přiblížit modelu jiných zemí. Byť jsme k němu byli donuceni okolnostmi.
