Každá socha byla vytvářena na živých lidech. Dobrovolníci v pláštěnkách museli nehybně stát pod nánosem sádry asi dvacet minut. Výsledek je velmi působivý také proto, že autor do sádry pár postav přimíchal fosfor. Díky tomu večer tajemně světélkují. Když sem v roce 2012 umělec sochy umístil, celá scéna působila ještě děsivěji. Kostel byl totiž v dezolátním stavu. Chyběla omítka, věžním oknům výplň a v místech, kde dříve bývaly hodiny, byly už jen zrezlé kotouče.
Historie kostela v Lukové sahá až do třináctého století. Za husitských válek byl pobořen. V šestnáctém století se dočkal oprav a přestavby, už v následujícím století ho však zničil požár. Ani ten ale jeho historii nezavršil. Následovala další přestavba – získal svou nynější novogotickou podobu a byl obohacen o věž. Ránu kostelu ale zasadil rok 1968. Během pohřbu spadla na truchlící část stropu. Od té doby byl pro veřejnost objekt uzavřen.
Kostel v Lukové se od roku 2012 objevuje v podstatě ve všech mezinárodních žebříčcích nejděsivějších míst světa.
Novou kapitolu začal kostel psát až díky sochařskému dílu Jakuba Hadravy. Práce, kterou mimochodem Západočeská univerzita v Plzni ohodnotila na výbornou, přilákala kostelu pozornost. Z dobrovolného vstupného začala vznikat sbírka, které si všimlo i ministerstvo kultury. Díky dotaci už se opravila střecha i vnější část objektu. Nyní je na řadě interiér.
Nejprve mohli bílé postavy lidé obdivovat jen skrz okna. To ale bylo jednomu z místních líto a umístil na dveře své číslo. Pokud někdo chtěl, kostel mu otevřel. Z příležitostného zpřístupnění se postupně staly pravidelné soboty. Dveře kostela otevírají čtyři místní, kteří zájemcům vypráví o historii obce nebo o zajímavostech ohledně soch. Pokud se na místo chystáte, tak si pospěšte. Letos bude otevřeno už jen tuhle sobotu a tu příští. Mimochodem, rozhodně nečekejte, že tu budete sami. Ze soch je atrakce, za kterou míří davy.
