Jako dítě si přála být popelářkou, teď sní sedmadvacetiletá Lucie Ráčková o cestě do vesmíru. Velkou naději jí dodalo zvolení bojového pilota české armády Aleše Svobody záložním astronautem Evropské kosmické agentury (ESA).
„Nevěděla jsem, že by to šlo. Astronautství nikdy nebyla věc, kterou by mohl dělat obyčejný člověk z Česka,“ říká doktorandka z brněnské Masarykovy univerzity.
Mladá vědkyně se zabývá výzkumem stresu v extrémních podmínkách. Ještě předtím, než se začala zajímat o vesmír, skoro tři měsíce strávila na antarktickém ostrově Jamese Rosse. U polárníků měřila izolační stres.
„Bylo zajímavé, že lidé, co reportovali, že jsou dobrosrdeční a nejsou pomstychtiví, měli méně stresu a lépe se jim spalo. Extroverti se pak měli lépe než introverti, přitom z podhledu výsledků předchozích studií by to mělo být spíš naopak,“ uvádí Ráčková, která na vědeckou stanici J. G. Mendela dorazila s Českým antarktickým výzkumným programem.
Na Antarktidě pobývala společně s patnácti zpočátku úplně cizími lidmi. Neměli téměř přístup k internetu a k dispozici byl jen jeden počítač se sdílenou e-mailovou adresou, na kterém nešly posílat přílohy a fotky jen velmi omezeně. „Bylo fajn, že člověk alespoň nedostával tolik zpráv, ale jakmile se něco pokazilo, mohlo to způsobit velký stres,“ vzpomíná studentka environmentální fyziologie ve výzkumném centru RECETOX na brněnské univerzitě.
Přístroj, který neoklamete
Míru stresu snímala mimo jiné pomocí speciálního přístroje, který monitoruje dýchací plyny, teplotu těla na různých místech, dále teplotu vzduchu a vlhkost vnějšího prostředí. Z těchto hodnot pak vypočítá míru stresu. „Měří ho přesně a v reálném čase. Na rozdíl od fyziologických indikátorů, jako je pocení, srdeční tep z hodinek nebo pohyb očí, u nichž nejde s jistotou říct, zda se člověk aktuálně nachází ve stresu, nebo ne,“ uvádí Ráčková.
Podle ní by tento přístroj mohl být v budoucnu užitečný nejen při výzkumu. „Například pilotům by mohl ukázat, zda jsou v dobré kondici a můžou letět, či nikoli. Tato metoda měření stresu je senzitivnější, což by se mělo ukázat dříve, než se to projeví na fyziologických systémech. U pacientů na jednotce intenzivní péče by tak mohlo dojít k rychlejší záchraně,“ popisuje vědkyně.
Strach z bytí bez telefonu i syndrom falešného vibrování. Vědci řeší technostres |
O stres se začala zajímat díky přednáškám Miroslava Králíka o individuálním vývoji člověka. „Vysvětloval nám, jakým způsobem dokáže matka ovlivnit svoje dítě během těhotenství skrze stres. Pokud ho prožívá, může být dítě v dospělosti třeba úzkostnější nebo mít metabolické potíže,“ vypráví Ráčková o tématu, které se stalo předmětem její bakalářské i magisterské práce.
I když je stres nevyhnutelnou součástí našeho bytí, je velmi důležité s ním umět pracovat a respektovat jeho hranice. Když už člověku brání ve šťastném životě, vzniká podle ní určitá predispozice k tomu, aby se jednalo o nezdravý stres. „Přijde mi, že v poslední době lidé mluví o stresu tak, že jsou jeho obětí. On nám ale pomáhá přežít a adaptovat se na životní podmínky,“ povídá.
Jak sama odbornice na stres se stresem bojuje? Jakmile se vzbudí, jde na procházku. Také sportuje, snaží se odpočívat a za podstatné považuje udržování dobrých vztahů s blízkými, aby se člověk cítil přijatý a vyslyšený. „Když se člověk cítí osaměle, jedná se o stejný rizikový faktor, jako je kouření nebo obezita,“ upozorňuje studentka.
Nebezpečná nuda
Po návratu z polární expedice vyrazila Ráčková na cvičnou misi v simulovaném prostředí Marsu v jedné španělské jeskyni.
„Neprováděla jsem tam svůj vlastní výzkum, ale dělali jsme řadu experimentů v oblasti psychosociologie a kognitivních věd. Také jsme zkoumali organismy v jeskyni. Jeden den jsme prováděli krizový scénář, kdy jsme měli velmi omezenou stravu,“ přibližuje Ráčková, která na izolační misi strávila pět dní.
Přiznává, že se „na Marsu“ trochu nudila. „Všechny to hrozně překvapuje, ale někdy to tak opravdu je. Když astronauti dostanou práci, může se po čase stát monotónní a způsobit stres, což je nebezpečné pro samotnou misi. Nesmí být nepozorní,“ říká.
Riziko je i při jízdě autem do práce, říká pilot o cestě do vesmíru |
Vesmírné prostředí se jí zalíbilo natolik, že se rozhodla absolvovat devítitýdenní program v Brazílii na International Space University. Je určený pro ty, kteří se chtějí zapojit do práce ve vesmírném sektoru nebo si v něm rozšířit obzory. „Dostala jsem se až mezi ty, kteří pracují na projektech s NASA či ESA,“ vyzdvihuje Ráčková. Z kurzu odjížděla nabitá znalostmi z vesmírného práva, historie i orbitální mechaniky.
A taky s vědomím, že by se sama jednou chtěla stát astronautkou a zkoumat člověka ve vesmíru. „Celá komercializace vesmíru ho dělá dostupnějším i pro národy, jako je Česko. Člověka to motivuje k tomu, zdokonalovat se, vzdělávat a udržovat si dobrou kondici. Chtěla bych se o to pokusit, třeba to jednou vyjde,“ uzavírá jedna z nejzajímavějších českých vědkyň. Svět vesmíru aktuálně v Brně přibližuje výstava Space Mission v pavilonu C zdejšího výstaviště.
7. března 2017 |
