Ve své nové funkci máte za úkol umožňovat rezidentům z centra klidně spát. Jak se spí vám?
Bydlím na Žižkově a spí se mi tu dobře. Já jsem ale schopný usnout kdekoliv. Smysl pozice nočního starosty však spatřuji spíše v tom, hledat balanc mezi potřebami lidí, kteří chtějí v noci spát, a těmi, kteří se chtějí bavit.
Pod vaší funkcí si řada Pražanů stále představuje spíše nějakého nočního hlídače. Už jste musel vyvracet nějaký takový mýtus?
Podobné představy o mé práci jsou pochopitelné a musím je vyvracet neustále. Nicméně jádro práce nočního starosty je překvapivě ve dne. Jednám s nejrůznějšími lidmi, kterých se noční život týká. Na základě těchto jednání a dalších zkoumání nám vyvstávají konkrétní problémy s nočním životem spojené. Následně se proto snažíme navrhnout taková opatření, která dané problémy pomohou řešit.
Své aktivity se chystáte směřovat hlavně do Dlouhé ulice, která je jednou z nejhlasitějších. Co konkrétně tam podnikáte?
Nejedná se pouze o Dlouhou ulici, ale o celou oblast v jejím okolí, oblast, ze které se stalo významné centrum nočního života se všemi negativními jevy, které to pro místní obyvatele s sebou nese. Momentálně zde připravujeme s radnicí Prahy 1 konkrétní opatření na omezení automobilové dopravy, která se ukázala být překvapivě významným zdrojem hluku v nočních hodinách. Dále intenzivně jednáme s provozovateli podniků na nastavení jasných pravidel fungování, která by situaci pomohla zlepšit. Jde o posílení ochranky, lepší komunikaci s návštěvníky z řad turistů a podobně.
Chystáte se přimět soukromé subjekty, aby zaměstnávaly člověka, který bude stát před restaurací či klubem a usměrňovat lidi. Může něco podobného opravdu fungovat?
Může a funguje. Jenom v Praze znám několik podniků, které k podobnému opatření přistoupily dobrovolně na základě vlastního rozhodnutí. S protikuřáckým zákonem obrovsky narostly počty stížností na hluk způsobený kouřícími hosty postávajícími před podnikem. A mnoho zodpovědných provozovatelů na to tímto způsobem zareagovalo. Jednoduše proto, že nechtějí být zdrojem nepříjemností pro své sousedy.
Co říkáte na měřiče hluku, které se v létě objevily na náměstíčku poblíž Dlouhé a Kozí ulice? Podle Prahy 1 se neosvědčily a místní tu nejednou koukali na přeřvávající se skupinky.
Je to tak. Toto nesystémové opatření přineslo víc škody než užitku, spíše totiž provokovalo procházející návštěvníky k závodům, kdo umí zakřičet víc nahlas. Pokud vím, tak je jen otázkou času, kdy bude měřič odinstalován.
V jaké fázi je vyhláška, která by umožnila městským částem stanovit zavírací dobu podniků?
Momentálně mají městské části prostor pro připomínky k původním návrhu vyhlášky, který vzešel minulý rok z magistrátu. Tento prostor bude do poloviny dubna. V tuto chvíli je opravdu velmi obtížné předjímat, jakou budou mít městské části o její výsledné podobě představu.
Co říkáte na vývoj kolem usměrňování hudební produkce na náplavkách?
Osobně považuji koncepci fungování pražských náplavek, kterou v posledních dnech představil jejich kurátor Jiří Sulženko, za velmi promyšlený a vyvážený návrh. Jedná se o kompromis, který reflektuje jak potřeby lidí, kteří se na náplavky chodí bavit, tak těch, kdo bydlí v jejich okolí. A to nikdy není vůbec nic jednoduchého.
Jaké další nápady a opatření budete chtít v Praze v dohledné době prosadit?
Nejdříve bychom se chtěli kupříkladu zaměřit na lepší komunikaci s turisty, kteří do Prahy přijíždějí za noční zábavou a jsou často zdrojem problémů, či na zvýšení bezpečnosti návštěvníků v prostředí samotných klubů. Těch témat je opravdu celá řada a všechny mají jeden cíl: přispět ke kultivaci prostředí nočního života v Praze.
