„Už je to pěkná řádka let, co jsme spolu chodili,“ říká mi Martin Feix hned poté, co se v jeho bílém džípu rozjíždíme od kamenného obchodu jeho značky Girls Without Clothes. Ten se nachází na dohled od Národního divadla a komentář byl adresován půvabné píáristce, která naši společnou cestu do šicích dílen v České Skalici zprostředkovala. Na rozpačitý úvod jsem čekal spíš klasické řeči o tom, jak se Feixova značka od počátků v roce 2013 vypracovala do dnešní podoby. Jak se Feix kousek po kousku dostal od potišťování koupených triček v malém bytě až k výrobě spodního prádla, mikin a bund ve vlastní krejčovské dílně. Feix se ale nesnaží značku prodávat, ba právě naopak. Chce, aby se o ni zajímali lidé sami od sebe.
Martin Feix
„Vím, že to zní možná zvláštně, ale setkání s vámi pro mě je jedním z posledních domluvených článků. Jak víte, celé povědomí o značce jsem během let vybudoval pouze skrze Instagram a de facto bez znalostí marketingu. Proto věřím, že bude správnější začít teď dávat příležitosti dalším začínajícím fotografům, kteří mi s focením našeho oblečení na modelkách pomohou. Následně budu společnou práci vydávat jako firemní on-line magazín,“ líčí nám své plány Feix.
Nestydy i netýkavky
Profil značky Girls Without Clothes sleduje na Instagramu zhruba 44 tisíc uživatelů a uživatelek. Puritáni na něj však mají vstup zakázán. Jak už vyplývá z názvu značky, nalezneme zde hlavně fotografie spoře oděných modelek pózujících třeba v průsvitných podprsenkách. Ty patří mezi takzvané signature produkty tohoto brandu. Před několika měsíci zde Feix fanynky značky vyzval k tomu, aby výměnou za dvacetiprocentní slevu na oblečení posílaly gify, ve kterých si zvednou tričko této značky a ukážou, co mají pod ním. Do zpráv mu pak přišla taková hromada hanbatého obsahu, že jej nakonec umístil pouze na web značky.
Spodní prádlo Girls Without Clothes
„Moji osobu a humor obecně nemohou vystát některé ortodoxnější feministky. Trnem v oku jsem jim zejména tehdy, když třeba napíšu do inzerátu, že sháním na prodejnu pěknou brigádnici. No, je mi jasný, že bych neměl diskriminovat, ale šetřím čas všem. Chlapa bych na to stejně nepřijal, tak proč zdržovat obě strany,“ vysvětluje Martin Feix, když míjíme ceduli Česká Skalice. Zároveň přiznává, že tyhle netýkavky rád provokuje.
„Já tam kolikrát třeba napíšu i to, že jako benefit si dotyčná může vybrat sexuální obtěžování na pracovišti. Přece je každýmu normálnímu člověku jasný, že si dělám srandu. Kdybych byl nějakej sexuální predátor, což fakt nejsem, tak to je napsaný tak učesaně, jak to jen jde, ne?“ kroutí hlavou Feix.
DPH smrdí, Babiš prdí
„Žijeme ve městech, v srdcích máme hory a oceán. Užíváme si svobody ve všech jejích formách. Milujeme život na hraně a neexistuje hranice, která by nás limitovala. Naše životy jsou naplněny nikdy nekončící zábavou a vzrušením při poznávání nových zákoutí světa.“ Tak zní oficiální motto značky Girls Without Clothes.
V dílně v České Skalici
Nejen z něj, ale i z neobvykle dlouhých a podrobných popisů jednotlivých produktů v on-line shopu značky nám bylo již předem jasné, že Feix má srdce poety.
Utvrdili jsme se o tom ve chvíli, kdy jsme v šicích dílnách zahlédli na zdech několik tabulek s vtípky a slovními hříčkami z majitelova pera. „DPH smrdí, Babiš strašně prdí,“ píše se na jedné z plaket. Na další máme zase rýpnutí do zákaznic, jež příliš často vyžadují slevové kódy na e-shop. „Při použití kódu JSEM_STRASNE_HLOUPA se ti produkt zdraží o 20 procent,“ píše se na sloupu.
Šéfkou a majitelkou dílen v České Skalici, kde oblečení Girls Without Clothes výhradně vzniká, je usměvavá Lucie. S Martinem se seznámili zhruba před pěti lety, kdy ji Feix dle svých slov objevil v malém pražském obchůdku se zakázkovou výrobou kalhot a sukýnek.
Návrhy
Ze zakázky na pár „bodýček“ se však nakonec vyklubala obří spolupráce. „Krámek a svoje dvě ruce jsem vyměnila za stodolu mojí mámy. Ale ani to nestačilo, kvalita Girls Without Clothes se nakonec roznesla tak, že jsem se musela přemístit na lépe vybavenou dílnu s hromadou švadlenek a hypotékou,“ vzpomíná Lucie. Zajímavou osobností, jakými se Feix rád obklopuje, je i návrhářka Petra. Ta mi za malou chvíli krok po kroku ukazuje, jak jí kousky vznikají pod rukama. „Tady střihneme látku, sešijeme, vyžehlíme a jde se potiskovat. Některé díly, jako je třeba tenhle s výšivkou, si necháváme posílat a kompletujeme je později. Tahle kolekce bude navíc proti těm předchozím daleko barevnější a odvážnější. Jsem z toho nervózní a nadšená zároveň,“ svěřuje nám návrhářka Petra.
Moje značka jsem i já
Bylo by nepravdivé a nefér tvrdit, že Feixovo oblečení je určené jen a pouze pro ženy. Právě naopak. Sám Feix, který firmu založil po neúspěšném studiu fotografické školy, se nám později svěřuje, že nosí jen a pouze „své vlastní“ oblečení. Výjimku dělá pouze v případě bot, jež dosud firma nevyrábí, a zimní bundy, kterou by chtěl v budoucnu vytvořit ve spolupráci s nejmenovanou outdoorovou legendou. Ironií tak je, že jeho nová barevná kolekce bude možná vůbec tou první, kterou nebude chtít sám nosit. A může za to jeho vkus, má totiž rád jednoduché barvy.
V dílně v České Skalici
„Kolekce Rio měla být nejen první barevnější kolekcí, ale měla být také focena celá v Riu na náhodných kolemjdoucích. Vzhledem k situaci se to ale nedalo v předchozích měsících uskutečnit. Museli jsme novou kolekci přesunout na dobu neurčitou a místo toho vytvořit za pár týdnů zcela jinou,“ vypráví Feix, který podobně jako mnoho jeho zákazníků miluje hlavně jednoduché černé a bílé oblečení.
„Jsem z toho kroku do neznáma trochu nesvůj, ale co se dá holt dělat. Jak víme, styleři byli vždycky ti, kteří nosili kšiltovky v zimě a kulicha v létě. Ti, co se nebáli jet sportovním autem na hory a džípem do města. Věřím, že tahle kolekce zafunguje podobně,“ uzavírá Feix, zatímco se na obzoru před námi rýsuje opět stověžatá Praha.
