"Podle kronikářů byla srovnatelná ta z roku 1432, kdy voda sahala až na Staroměstské náměstí. Ale tehdy byla složitější situace, bylo sucho, hladomor a husitské války," řekla historička.
Velkou katastrofou pro naše předky byla i velká voda v roce 1342, kdy voda zbořila Juditin most. "Kronikáři tehdy psali o tom, že padla koruna království, když Vltava strhla jediný most," dodává. Povodně ale tehdy byly běžnou součástí života. Kolem řeky se nestavělo – třeba do 19. století byl praktický nezastavěný celý Karlín. Na povodně bylo bohaté i 19. století.
Voda stoupala v letech 1845, 1862, 1842 i 1890. Také místa, kde historicky nejvíc řádily povodně, jsou podle ní stále stejné: Karlín, Holešovice nebo prostor mezi Karlovými lázněmi a Národním divadlem. Tam také bylo postaveno historicky první pražské nábřeží.
Pomohla Karlínu povodeň?
Podle některých odborníků ale povodeň paradoxně Karlínu pomohla, aby se pročistil, přestavěl a stal prestižní adresou. Jiní se ale domnívají, že některé objekty byly zbourány nebo nešetrně přestavěny zbytečně a že Karlín přišel o své kouzlo. "Karlín povodeň přežil a zdá se, že i zdárně. Čtvrť to prosvětlilo, vypadá, že prokoukla. Na druhou stranu z hlediska památkové péče nenávratně zmizely objekty, které měly hodnotu urbanistickou či architektonickou," řekl Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu. Velká voda Karlínu vzala 25 objektů, ale dala mu řadu novostaveb, které do něj většinou zapadly. |
