Autobusy Jan Šťastný řídí a doma vytváří i jejich papírové modely

Přijíždí na konečnou stanici Smíchovské nádraží přesně na minutu. Ve vyžehlené bílé košili s červenou kravatou a sponou s vyobrazením autobusu. Jak jinak, tak si to totiž vždycky přál.

Kromě toho, že řídí autobus, také vytváří jejich papírové modely. Na otázku, co bylo dřív, jestli volant, nebo papírové modely, odpovídá Šťastný zcela jednoznačně, že papír.

12 fotografií

„Od dětství byly autobusy můj velký koníček. Když jsem poprvé viděl papírové vystřihovánky v Ábíčku, hrozně se mi to líbilo a rychle jsem tomu propadl,“ vzpomíná osmatřicetiletý řidič, jak začala jeho vášeň. „Hrál jsem si jen s autobusy. Když jsem jezdil na kole, tak jsem si hrál jen na autobus. Dělal jsem zastávky, uměl jsem zvuky dveří i motoru. To bylo prostě postižení,“ popisuje dobu, kdy se vytvořil jeho vztah k tomu, co se mu stalo povoláním.

Podkladů papírových modelů vytvořil už přes stovku

„Vlastní modely jsem pak začal kreslit, tisknout a vybarvovat. Pak když přišel o hodně později počítač, tak jsem je zkusil vyrábět na něm. Už to vypadalo přece jen lépe,“ potvrzuje své nadšení s tím, že jednou měsíčně vytvoří alespoň jeden autobus.

Nejdřív ho nafotí, potom převede do papírové podoby v poměru 1:100. Říká se tomu minibox. Modely si nenechává jen pro sebe, ale bezplatně umožňuje jejich stažení na své webové stránce komukoliv.

Za léta složil 57 autobusů, které jezdí v rámci Pražské integrované dopravy a čtyřicet z ostatních částí republiky. Má i 22 vozů, které jezdí v dalších zemích Evropy. Kromě toho zájemci jeho autobusy mohou najít i na stránkách Ropidu v sekci zábava. Modely chce lidi bavit dále, nyní ale vytváří i pohlednice autobusů. Jednou ze zdařilých byla valentýnská se dvěma autobusy, které stály proti sobě a vzájemně se dotýkaly.

Šťastný jezdí u dopravního podniku autobusem profesionálně dva roky. „Trávím čas za volantem, takže můj koníček se mi dostal do profesního života,“ říká s radostí u nového nízkopodlažního kloubového autobusu, na němž se střídá se svým kolegou. Od listopadu na něm najezdili už kolem 23 tisíc kilometrů.

Původně je Šťastný vyučený prodavač, pracoval na pokladně i ve skladu. Pak se ale živil rozvozem pro restauraci a tam se mu řízení zalíbilo. „Autoškolu na autobus jsem dlouho odkládal, protože přece jen částka za ni je velká,“ prohlašuje už poměrně zkušený šofér. Doteď toho ale nelituje.