O čem v poslední době hodně přemýšlíte? S čím se nejvíc potýkáte? A jaký byl přelomový okamžik vašeho života? To jsou otázky, se kterými oslovuje kolemjdoucí.
„Nechávám se v hovorech vést svojí vlastní zvědavostí. Lidem říkám, že od nich rád uslyším něco, co jsem zatím neslyšel od nikoho jiného - a to je především jejich osobní zkušenost,“ říká Princ, který na jednom příspěvku stráví i tři až čtyři hodiny práce, při rozpočítání nachozených hodin.
Lidé ČeskaSeriál iDNES.cz  Seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi o jejich radostech a strastech. |
Přiznává, že se nepouští do témat, která jsou populární v médiích, například o uprchlické krizi: „Řeknu jim, to je fajn, že se o to zajímáte, ale pojďme se zaměřit na váš život. Názory lidí založené na tom, co si přečetli v médiích, pro mě nejsou tolik zajímavé jako jejich zkušenost, to co prožili či právě prožívají.“
Nové trendy a posuny ve společnosti nezaznamenal. „Spíš s lidmi mluvím o věcech, které se v horizontu několika let moc neproměňují. Uvědomil jsem si, kolik lidí dožívá o samotě nebo kolik lidí ze starší generace je zklamáno porevolučním vývojem,“ vypráví.
Občas ze setkání ani příspěvek na blog nevznikne. „Pokud se lidé drží zpátky a říkají mi hodně obecné věci, než aby řekli něco osobnějšího. Což ale samozřejmě chápu - přeci jen je to pro ně nezvyklá situace, že se jich cizí člověk na ulici ptá na jejich život,“ zmiňuje Princ. Zároveň přiznává, že je občas těžké najít někoho, kdo umí vyprávět.
„Snažím se lidi v hovoru vést k něčemu konkrétnímu, aby ilustrovali to, o čem hovoří. Vždy jsem rád, když narazím na dobrého vypravěče, kterému stačí položit jedna otázka a on dokáže odvyprávět ucelený příběh, který má začátek a konec.“ Mezi jeho oblíbená místa v metropoli, kde nabírá příspěvky, patří okolí náměstí Míru, Vinohrady, Karlín, Dejvice, Letná, či pražské náplavky.
„Ale snažím se chodit i mimo své oblíbené trasy, třeba včera jsem chodil na Hájích a minulý týden na Střížkově,“ podotýká Princ, který se nevyhýbá ani povídáním s anglicky mluvícími cizinci.
„Zaujala mě myšlenka zachycovat, jak lidé přemýšlí o svém životě,“ vzpomíná na začátky své tvorby. Prvními impulzy byly filmy Jana Špáty, českého dokumentaristy, který v 60. letech chodil po ulicích a ptal se lidí na ulicích na jejich největší přání.
„Druhý zdroj inspirace pro mě byly výzkumy v rámci vizuální antropologie, například metoda zvaná photo-voice, kdy se lidem rozdávají fotoaparáty na jedno použití, na které zaznamenávají nějaký aspekt svého života,“ dodává. Následně se mu všechno spojilo. Vybral si proto formát populárního blogu Humans of New York, který kombinuje portrétní fotografie s krátkými úryvky hovoru.
