Jak takové mistrovství kamnářů probíhá?
Během tří dnů jsme museli postavit kamna. Všechen materiál nám dodali pořadatelé. První den jsme materiál připravovali, rýsovali jsme půdorys a stavěli sokl. Druhý den jsme opracovávali a osazovali kachle, navrhovali a řezali vyzdívky topeniště a tahového systému a třetí den jsme vše dokončovali. Porota pak hodnotila nejen řemeslnou zručnost a naši přesnost, ale například i pořádek na pracovišti. Mistrovství Evropy kamnářů do pětadvaceti let je jako olympiáda. Koná se jen jednou za čtyři roky.
Co vám chybělo k medaili?
Zlaté české ručičkyMichal Podsedník studuje Střední odbornou školu stavební a zahradnickou na Jarově a není jediný, kdo z ní boduje v mezinárodních soutěžích.
|
Měl jsem trochu problémy s časem, poslední čtyři hodiny jsem už musel jet úplně naplno, abych to stihnul. Kolegové ze Švýcarska, Rakouska a Německa zkrátka byli rychlejší, ale já byl jeden z nejmladších účastníků, a tak mi určitě chybí i nějaké zkušenosti. Jeden z medailistů dokonce přijel ve svém autě s vlastním logem. On už jako kamnář pracuje. Já to teprve studuji. Sice už jsem vyučený, ale stále mám, co zlepšovat.
Jak jste se na mistrovství dostal?
Na soutěž mě nominoval Cech kamnářů. Ze všech studentů kamnářství vybrali mě, líbila se jim moje práce.
Připravoval jste se nějak tuto na soutěž?
Hned po Vánocích jsem začal s přípravou. Udělal jsem si třítýdenní soustředění a něco jsem si doma postavil, abych se procvičil.
Proč jste si jako obor vybral kamnářství?
V tomto řemesle jsem vyrůstal. Kamnáře dělá táta i strejda. Už odmala mě otec bral s sebou do práce a já tak k tomuto řemeslu přičuhnul. Moc mě to baví a chci se tím také živit. Táta má fungující firmu, tak doufám, že to dokážu i já.
Jaké máte další koníčky?
Kvůli vyrábění kamen, práci s tátou a studiu mi moc času na další aktivity nezbývá. Dva roky jsem boxoval, ale teď už na to nemám vůbec čas.
