Muzea a galerie nezažívají nejlepší období. Kvůli koronaviru jsou lidé opatrnější a na výstavy se nehrnou. Expozice jsou ale stále otevřené a nabízejí poznání i zábavu.
Například Galerie Tančící dům letos otevřela svou dosud nejkontroverznější výstavu. Praha dekadentní návštěvníky pobouří i vzdělá. Deník Metro ve spolupráci s galerií sestavil miniseriál, který dá nahlédnout za oponu odvážné expozice. Ta dokumentuje dekadentní život v Praze v průběhu 20. století, a to doslova od A do Ž. Výstava je totiž uspořádaná podle abecedy: každému písmenu odpovídá jedno téma.
Metro se zaměřilo hlavně na pražská témata. Náš miniseriál začíná písmenem E. Historie secesního hotelu Evropa by vydala na román. Největší slávu získal v době, kdy jej vlastnil restauratér Karel Šroubek. Hotel byl za první republiky skutečným fenoménem. Před válkou tu sídlil například britský obchodník Nicholas Winton, který odtud řídil záchranu židovských dětí před nacismem. Zdejší kavárnu miloval herec Vlasta Burian, který se přátelil s hotelovým šéfkuchařem a údajně si občas chodil do hotelové kuchyně i trochu zavařit. Franz Kafka tu měl pro změnu své jediné autorské čtení.
Interiéry hotelu několikrát posloužily filmařům, ať už jako inspirace pro filmovou restauraci na Titanicu, nebo si přímo zahrály třeba ve filmu Mission: Impossible. Výstava Praha dekadentní ale připomíná ještě jednu zajímavost, o které se tolik nemluví. Kavárna hotelu byla po většinu 20. století patrně nejvýznamnějším místem pro setkávání homosexuálů.
„Po druhé světové válce v kavárně fungovala nepsaná distribuce prostoru. V přízemí sedávali homosexuální hosté vmíseni mezi ostatní, avšak mezanin, odkud lze do přízemí shlížet přes zábradlí kruhového ochozu, byl čistě homosexuálním hájemstvím, a to jak mužským, tak ženským,“ popisuje méně známá fakta historik Jan Seidel.
„Obě navzájem komunikující patra měla různý stupeň intenzity ‚teplého faktoru‘, což historik Franz Schindler interpretuje jako výhodné pro ty zájemce o seznámení s osobou téhož pohlaví, kteří přišli poprvé a necítili se v novém prostředí ve své kůži či se nechtěli vystavovat riziku, že budou nutně interpretováni jako homosexuálové: ti se mohli usadit dole,“ vysvětluje Seidel.
Jednou z častých návštěvnic kavárny byla například Heda Bartáková. Tato dáma se stala ikonou pražských homosexuálů v období normalizace. Výrazně se líčila, vyzývavě se oblékala a chovala se frivolním, nespoutaným a nekonvenčním způsobem. Také se tradovalo, že pochází z boční větvě francouzských Bourbonů, právě díky tomu se jí přezdívalo „hraběnka Heda“.
Útlum z hlediska homosexuální klientely začal patrně na přelomu 70. a 80. let, kdy byl jednak uzavřen mezanin pro denní hosty a nadále byl využíván pouze k servírování snídaní pro hotelové hosty. „Navíc z Václavského náměstí zmizely tramvaje. Tedy výrazný městotvorný prvek,“ dodává historik. Sláva hotelové kavárny v 80. letech postupně upadala do stínu a místo se stalo rajonem prostitutů, kteří zde měli snadný přístup k zahraniční klientele ubytované v hotelu.
Úplně novou kapitolu začal hotel v roce 2016, kdy budovu odkoupila firma Prague Prime Home Management spadající pod rakouskou skupinu Julius Meinl. Ta momentálně hotel rekonstruuje a rozšiřuje. Ve vnitrobloku přistaví další osmipatrovou budovu, která zvýší ubytovací kapacitu na 160 lidí, vzniknou zde také konferenční prostory pro 210 lidí, wellness a panoromatická restaurace. Předpokládaný termín dokončení je stanoven na konec roku 2022.
