Kam se těch deset let podělo? ptá se zpěvačka Ewa Farna

Od dětství se pohybujete mezi klukama. Pociťujete to na sobě?
Velmi, například bývám občas i sprostá, což není dobré u ženy. To ale začalo až od momentu, co jsem začala jezdit s kapelou v dodávce. Předtím jsem jezdila s tátou autem, po koncertě rychlá autogramiáda a domů.

4 fotografie

Tatínek asi tušil, co vás tam může čekat...
Přála jsem si od něj už k patnáctým narozeninám, aby mě s kapelou nechal jezdit, ale nedovolil mi to. Začala jsem s nimi cestovat až v osmnácti. A pak jsem pochopila, proč mě tatínek nepouštěl, a byla jsem mu vděčná... Do dodávky se třeba vůbec nelíčím, spím ve spacáku na zemi... Ale když jezdíme daleké cesty do Polska, tak to jinak nejde.

Nyní se vydáváte na turné On Stage se skupinami Nebe a Support Lesbiens, což jsou další chlapi, takže vás to asi moc nepřekvapí.
Na turné se fakt těším, navíc jsem se s klukama měla vždy lépe. Absolutně mi to vyhovuje, víc i klukům věřím. Ale to jsem měla vždycky. Jednou jsme jeli na turné s holkou, co nám hrála na klavír, a to byl konec. Hrozně jsem na ni žárlila. (smích)

Jak jste reagovala, když přišla nabídka na turné s dalšími kapelami?
Na začátku jsem se trochu bála, nikdy jsem společné turné s nikým dalším nejela. Přemýšlela jsem, jaké to bude, jak mě přijmou jejich fanoušci. Ale nakonec jsem se rozhodla do toho jít. Letos trochu omezíme hraní v Česku a jedeme pouze toto společné turné a pár velkých akcí. Soustředíme se na velký výroční koncert, který bude na podzim v Praze, protože letos slavím deset let na scéně.

Řešila jste nějak také, jak k sobě půjdou styly hudby, které všichni hrajete?
Přijde mi hezké lidem ukazovat, že muzika je jedna a že to škatulkování nemá moc smysl. Když mi bylo dvanáct, byla jsem rockerka, ale čím jsem starší a čím víc se obklopuji hudebníky, tím víc jsem otevřená. Když mi někdo řekne „Pojď na dobrý hiphopový koncert“, tak půjdu a je mi jedno, že tento styl sama moc neposlouchám. Podle mě, když je něco dobré, tak to musí poznat i lidé, kterých to třeba není šálek čaje. Proto mi i taková propojení různých hudebníků přijdou fajn a lidem můžou ukázat, že je důležitá energie, která během koncertu vznikne.

Poslední dobou jste se u posluchačů proslavila písničkou Mám boky jako skříň. Jak to vzniklo?
Celé to byla náhoda. Šla jsem na textařský večer, kde jsem hledala mladé talenty. A tam se hrály covery zahraničních písniček a mimo jiné tam zpěvačka Patricie zpívala i toto. Říkala jsem jí, jestli by mi ten text nedala, abych ho natočila. Že to musím zpívat já, která boky opravdu mám, a ne ona, která je hubená, že to tak nevyzní. (smích) Natočili jsme to u nás doma a je z toho v podstatě větší hit než z písniček, které myslím vážně.

Máte prý teď trochu problémy s autorskými právy k té skladbě...
My jsme je původně neřešili, protože to byla jen legrace. Ale potom si rádia načerno stáhla zvukovou stopu a začala to hrát. Ozvali se nám pak původní autoři, že co to je, že k tomu nemáme povolení. Poslali jsme jim tedy žádost s podklady k textu a ke klipu. Jeden se ještě ani po půl roce nevyjádřil a druhý to zamítl, že prý si z písničky děláme srandu a on ji myslel vážně.

Co s tou skladbou bude dál?
Nemůžeme Boky vydat, ani to nemůžu dát oficiálně na svůj Youtube kanál. Jedině ji můžeme hrát na koncertech, což děláme, protože si ji lidi žádají. Můj kamarád Polák říká, že miluje Čechy za jejich smysl pro humor. Nejslavnější Čech je Jára Cimrman, který vůbec neexistoval, tak asi i moje neslavnější písnička bude ta, která vlastně vůbec není. (smích)

Chystáte teď nějakou vážně míněnou písničku?
Připravuji singl Na ostří nože, který jsme natočili na jednom writecampu, kde jsme se švédským producentem a polskou textařkou napsali i tuto skladbu.

To umíte psát takhle „na povel“?
Nikdy jsem to nedělala, ale najednou to šlo. Ono to ale nebylo na povel, prostě jsme se sešli, vzali jsme si kytary, zpívali si cokoliv nás napadlo a napsali podle mě tři pěkné věci.

Připravujete tedy novou desku?
Mám to v plánu. Ačkoliv ještě všechno není napsané, už mám v hlavě představu, jak by měl vypadat obal a jak by se měla jmenovat. Makáme na tom, abych tam předvedla tu mladou energickou Ewu. I přes různé hudební experimenty, pořád ve mně je.

Když už byla řeč o vašem pořadu To nEWA, často jste tam velmi odvážná, kde berete inspiraci?
Pravda je, že v jedné sérii jsem plnila výzvy od svých fanoušků. Takže jsem si udělala smoothie z věcí, které jsem měla v lednici a musela ho vypít nebo jsem zpívala ve vaně plné ledu hit od Adele. Baví mě to, člověk je pořád před kamerou, pracuje s ní, je nucen pravidelně probouzet kreativitu, navíc to dává práci i dalším lidem. V tomto jsem možná divná, ale mě těší, když dávám lidem práci. (smích) Když třeba vyplácím kapelu, mám velkou radost, že oni dělají co je baví a zároveň si tím vydělají. Ono totiž dost málo muzikantů se v dnešní době uživí jen hraním.

V některých dílech necháváte nahlédnout lidi i do svého soukromí.
Točí to blízký známý, takže nějak skoro samo vzniklo i to, že nehledáme lokace, točí se něco venku, něco u manažera, něco doma. I můj Martin (kytarista z kapely a přítel, pozn. redakce), který normálně kamery a foťáky nemá rád - myslím z té druhé strany, říkal „Takhle by to bylo super udělat“ a já mu odpověděla „To bys v tom ale musel hrát“. Nakonec souhlasil. Vzniká to tedy dost přirozeně. Tady nad žádným kalkulem nepřemýšlíme, neukazujeme něco bulváru ani lidem, kteří na tím rejžují, je to přirozené bezprostřední přiblížení fanouškům.

Byla o tom řeč, letos jste deset let na hudební scéně. Prozradíte něco z přípravy oslav?
Chystáme velký koncert na 11. listopadu ve Foru Karlín. Celé to teď dáváme dohromady, jak to bude vypadat, jací budou hosté. Chceme to mít jako velkolepou oslavu. Píšeme písničky na novou desku, už teď půl roku chodím na hodiny tance a tak. Připravuji se na to pečlivě, přeci jen je to deset let kariéry, to se oslavit musí. (smích)

Už víte, co budete hrát za repertoár?
Určitě zazní moje hity, dvě novinky i třeba skladby jako Boky. (smích) Taky bych chtěla odzpívat nejdůležitější písničky od jiných interpretů, které jsem za tu dobu veřejně zpívala, a setkaly se s ohlasem. Třeba Skyfall od Adele či I Will Always Love You od Whitney Houston, což bude jedinečná možnost si je zase zazpívat, běžně je totiž na koncertech nezařazujeme. Těším se a zároveň se ptám: Kam se těch deset let podělo?! Strašně to uteklo.