Na nejničivější záplavy v novodobé historii Česka vzpomíná Pavel Hrabica, redaktor deníku Metro.
Pracoval jsem tehdy v pražském Karlíně. Čtvrti, která byla takovým druhým Žižkovem. Bylo to tu místy jako za starých časů. Karlín odolával z pražských čtvrtí nejdéle. Katastrofa tu nastala v noci z 11. na 12. srpna 2002.
Když se od začátku měsíce valila směrem od jihu dál na sever velká voda, nikdo v Praze netušil, že živel je tak mocný. Se stoupající hladinou stoupala i zvědavost, lidé se hrnuli na nábřeží, z mostů fotili valící se masy vody. Z odstupem dvaceti let je úsměvná, ale až dojemná naivita, s jakou majitelé hospod a obchodů obkládali vchody prkny nebo pytli s pískem do metrové výše.
Pěti- až sedmimetrová vlna vymetla nejen obchůdky, ale i suterénní a přízemní byty. Bahno se prohnalo kancelářemi i ložnicemi. Ještě rok dva poté to bylo v Karlíně, Holešovicích i dalších místech cítit hnilobou. V současnosti je Karlín neméně prestižní částí metropole, jako Vinohrady nebo Hanspaulka. Ale to už je jiný příběh.
Dramatický srpen
|