Kolikátý rok už skáčete a při jaké příležitosti jste se ke skákání poprvé vlastně dostal?
Tohle je moje sedmnáctá sportovní sezona. První skoky jsem absolvoval v armádě.
Chytilo vás tehdy skákání na první pokus?
Nedá se říct, že bych hned věděl, že to bude moje profesionální životní dráha, ale jinak mě chytilo hned napoprvé.
Je ten váš počet seskoků nejvyšší v republice?
Roman Štengl.
Myslím, že momentálně jsem na prvním, maximálně na druhém místě. Každopádně v sezoně 2016 mám v plánu dotáhnout to na 15 tisíc skoků, a to už bych měl být bezkonkurenčně na prvním místě (úsměv).
Na který skok nejraději vzpomínáte a na který naopak rád zapomenete?
Speciální skoky z velké výšky
Zdroj: armadninoviny.cz |
Rád vzpomínám na některé speciální armádní skoky, které jsem absolvoval. Byly to jednak skoky z malé výšky 200 metrů a naopak skoky HALO a HAHO z výšky nad 8000 metrů. Zajímavé byly rekordní skoky, které jsem organizoval a absolvoval, a také některé propagační skoky například do Prahy. Nezapomenutelný byl pro mě loňský skok ze tří C 130 Hercules s americkou armádou v Německu. Naopak by se člověk rád vyhnul skokům, kdy vznikne závada na hlavním padáku a je nutné otevírat padák záložní. Ale i to je součást parašutismu a zároveň další zkušenost.
Vaší doménou jsou tandemové seskoky. V čem se pro vás kromě toho, že s sebou „vezete“ pasažéra, liší od samostatného skoku?
Je to samozřejmě větší zodpovědnost, zatímco při běžném skoku se mohu soustředit jen sám na sebe, tak tady je nutné zklidnit klienta, který jde poprvé na seskok nebo vůbec poprvé do letadla. To znamená, že i když v průběhu letu odpovídám na spoustu otázek od pasažérů, i tak musím udělat všechny potřebné úkony a kontroly jako při svých samostatných seskocích. Kromě toho tandemový skok také klade mnohem větší nároky na techniky seskoku a přistání, případně řešení mimořádných situací.
Kolik lidí vám už uvěřilo a z výšky 4 kilometrů s vámi skočilo? Vedete si statistiku?
Mám něco pod 9500 tandemových seskoků
Zůstal vám v paměti skok s někým, s kým jste si to opravdu užil?
Roman Štengl (v modrém) se svým nejstarším tandemovým pasažérem, šestadevadesátiletým Ferdinandem Fairaislem.
Opravdu mimořádný zážitek byl letos rekordní tandemový seskok s nejstarším českým pasažérem panem Ferdinandem Fairaislem, kterému bylo 96 let. Člověk si při tom hrozně těžko uvědomuje, že skáče s někým, kdo je téměř o 60 let starší. Kromě toho jsem letos skákal i s několika dětmi mladšími 10 let. To jsou také velice vděční pasažéři a je příjemný pocit vědět, že jejich rodiče vám důvěřují natolik, že vám je svěří na skok z letadla. Pořád také ještě doufám, že letos stihnu skočit se svojí šestiletou dcerou.
Kromě tandemových skoků a výcviku nových parašutistů pracujete jako zkušební skokan. Jaká jsou u nich rizika?
Jsem na seznamu aktivních testovacích pilotů, kdy pro domácí i zahraniční výrobce zkoušíme nové padákové systémy a záchranné přístroje před jejich uvedením do provozu. U těchto skoků je riziko samozřejmě mnohem větší než u běžných skoků. Proto se na ně vybírají ti nejzkušenější skokani, u nichž se předpokládá, že si s případným problémem rychle a správně poradí. Navíc v případě zjištění, že navrhovaný systém nefunguje, jak má, pomohou i s řešením. Při seskocích, kdy se zároveň testuje i nový záložní padák, se běžně používá ve výstroji ještě padák třetí.
Co je potřeba, aby se člověk parašutismu jako zálibě – nebo u vás přímo povolání – mohl věnovat?
Je to samozřejmě dostatek finančních prostředků, protože to není úplně nejlevnější. Pak jako u každého sportu je potřeba dostatečná fyzická výbava, zvlášť u profesionálů, a kromě toho také chuť do dalších seskoků. Nejdůležitější roli ale hraje u tohoto sportu psychika.
