Hru nekazí ani zákazníci. Často dorazí i v kostýmu, říká kavárnice z Cukrcafé Ridikulus

Kdo viděl první díl Harryho Pottera, tuhle scénu zná. Hermiona v hodině kouzelných formulí opravuje Rona: „Je to leviosa, ne leviosaaa.“ Ukázkově pak kouzlo provede a pomocí hůlky nechá vznášet pírko. O pár vteřin později se jejich spolužáku Seamusovi „povede“, že pírko exploduje.

Přesně taková pírka se vznášejí i v kavárně nedaleko náměstí I. P. Pavlova v Praze. „Výzdobu jsme sháněli různě, něco je z e-shopů, něco z galanterie, část jsme si vyrobili, hodně zajímavé je i koště ve výloze,“ vypráví mi u kávy majitelka Cukrcafé Ridikulus Aneta Sahulová. K létajícímu koštěti se ještě dostaneme...

Mladá majitelka originálního podniku v kavárenství už nějaký ten pátek pracuje. Začínala ve velkém řetězci, po čase si ale pořídila kavárnu vlastní. „Byl to takový hipsterský podnik vyzdobený pokojovkami, byli jsme i dost přátelští k dětem,“ vzpomíná na svůj první podnik kavárnice. Kvůli nájemní smlouvě musela místo opustit. „Následně jsem našla tyto prostory a ihned jsem začala přemýšlet, jakou kavárnu zde otevřeme. Chtěla jsem se nějak odlišit od ostatních,“ vzpomíná Sahulová.

Nakonec nápad přišel úplně sám. „Jednou ráno jsem prostě otevřela oči a bylo to. Hned jsem vzbudila manžela a říkám mu: Uděláme to ve stylu Harryho Pottera,“ vypráví Sahulová, která je pochopitelně i fanynka mladého kouzelníka. „Když jsem šla do první třídy, akorát v Česku vyšel první díl Harryho Pottera,“ vzpomíná Sahulová na dobu, kdy si čarodějnický svět zamilovala.

Aneta Sahulová ve své kavárně

Zpět do současnosti. Cukrcafé Ridikulus, které dostalo název podle zesměšňovacího kouzla, otevřelo na podzim. Žádnou velkou reklamu nemělo, přesto se sem zákazníci hrnou. Hlavně o víkendu. „Byli u nás třeba lidé až z Brna,“ chlubí se majitelka. To mi ale už ukazuje výzdobu. Zdi jsou pomalované motivy z kouzelnického světa. Vedle nás je Příčná ulice, po které kráčí Harry s Hagridem, v rohu jsou na zdi Bradavice a bradavický expres. Upoutá už výloha. Nad kouzelnickými šachy se vznáší koště a vedle něj je nebelvírský famfrpálový hábit. „S výzdobou mi pomáhala celá rodina, třeba to koště vytvořil táta, je hrozně šikovný,“ ukazuje na výlohu Sahulová. Má pravdu, koště je dokonalá kopie filmového Nimbusu.

Hru nekazí ani zákazníci. Často totiž dorazí v kostýmu. Někdo má třeba jen kravatu s barvou jedné z bradavických kolejí, jiní mají rovnou košile nebo mikiny.

Ač by se na první pohled zdálo, že kavárna je místem hlavně pro děti, opak je pravdou. Hlavní část klientely tvoří třicátníci. Potkáte tu ale i studenty, kteří se sem chodí učit. A samozřejmě také zmiňované děti. „Ty tvoří ale opravdu jen zhruba deset procent zákazníků,“ odhaduje majitelka.

Pokud se do netradiční kavárny v centru někdy vydáte, všímejte si i těch nejmenších detailů. Třeba rozmístění světel na stropě. Víc už ale neprozradíme.