„Poprvé jsem v Lesním divadle vystupovala jako malý elfíček roku 1935 ve hře Sen noci svatojánské a rozbila jsem si při tom koleno,“ vypráví Vaňková, která začínala v Lesňáku ve svých sedmnácti letech.
„To se tenkrát muselo hrát jen v neděli nebo v sobotu odpoledne, protože do divadla zavedli elektrický proud až mezi roky 1946 nebo 1949,“ říká.
Původně se v Lesňáku hrálo přímo mezi stromy. „Hry, které jsme tam tenkrát měli, třeba Radúz a Mahulena nebo Sen noci svatojánské, co se odehrávají přímo v přírodě, jsme hráli mezi stromy. Mezi přírodními kulisami to bylo naprosto kouzelné,“ zasnila se ve vzpomínkách Vaňková. Dnes už má zázemí divadla klasické pódium.
„Když přijdete do normálního divadla, tak ucítíte vůni šminek s tím prachem, to mám taky ráda. Panuje tam takový zvláštní odér, tady voní zase les,“ srovnává Lesňák Vaňková s klasickým divadlem.
Program oslavDo Lesního divadla si zajděte do neděle V pátek od 19 hodin začíná hudebně dramatická koláž s písničkami a scénkami. Kromě ukázek z několika divadelních kusů se můžete těšit na skupinu Cabinet, poberounské kapely Třehusk či kapely Tango Jazz Band. V sobotu od 20 hodin uvedou kabaret Velvet Havel z Divadla Na zábradlí. Pro malé diváky je připravena na neděli od 14 hodin hra Jiřího Jelínka Mami, už tam budem? z divadla Minor. Následovat bude od 15.30 divadelní koncert Příhody kluka BomBarďáka. Vstupenky jsou v prodeji v řevnickém zámečku nebo přímo na místě. |
„Nejvíce mi k srdci přirostlo melodarama třídílné scénické Hippodamie od Jaroslava Vrchlického. To je moje největší vzpomínka. Dodnes mě lidi, kteří to zažili, zastavují a říkají, že to bylo velmi krásný. Rozhodně to bylo jedno z nejnáročnějších představení, které se tady dělalo,“ říká Vaňková. Hippodamie se hrála v roce 1951, 1952 a 1953, v každém roce jiný díl.
Svého času musely být divadelní spolky přiřazeny k nějakému podniku.
„Tenkrát jsme patřili pod správy drah, tak nám šli na ruku. Když jsme hráli výjimečné představení, tak na to jezdili vlakem i lidi z Prahy, a tak nám tady zastavoval půlnoční rychlík, aby se ty Pražáci mohli dostat domů, protože tenkrát neměl každý auto,“ vzpomíná Vaňková.
„My jsme chodili na zkoušky pěšky, kostýmy se převáželi z nádraží na káře,“ dodává.
I herci Národního divadla jezdili vlakem do Řevnic.
„Máme tu uličky výstavních vil, kde bydleli pražští milionáři. Například pan Vaněk a Čekan bydleli tady a dole na Václavském náměstí meli kloboučnictví, a ti všichni jezdili do Řevnic vlakem,“ připomíná.
Lesňák býval domovskou scénou řevnických ochotníků.Na jeho prknech ovšem hráli i velikáni Národního divadla: Jaroslav Vojta, Ladislav Pešek, Antonie Nedošínská či Rudolf Hrušínský. „Peška jsem asi viděla v nějakém představení, ale je to tak dávno, že už nevím v čem,“ přiznává Vaňková.
V 80. letech se tu začaly pořádat koncerty, později i hudební festivaly jako Řev Řevnice nebo Blues v lese. Na Lesní slavnosti divadla zajíždí Dejvické divadlo a hostí tu i finále festivalu Porta.
