Matky v punku mapují zaniklé pražské kluby

Začátkem května to bylo 32 let, kdy se otevřel slavný klub Delta v Praze 6. Byl domovskou scénou kapely Tata Bojs, hráli tu Vladimír Mišík, Zuzana Navarová nebo Plexis. V únoru 2008 tato důležitá hudební scéna v Praze skončila. Podobný osud zasáhl klub Bunkr. Byl to nejznámější klub 90. let. Dostával v zahraničním tisku hodnocení jako jeden z nejlepších klubů východní Evropy. Letos v lednu to bylo 22 let, co byl za dramatických okolností uzavřen, a to kvůli stížnostem na hluk i tlaku tehdejší politické garnitury v Praze 1.

Právě o dalších již neexistujících klubech v metropoli vyšla nová publikace Zaniklé pražské kluby, kterou napsaly pamětnice 90. let a ženy s rodinami Karolina Válová a Věra Šebestová. Samy si říkají „matky v punku“ a bez nostalgie mapovaly zaniklé pražské kluby už na stejnojmenné facebookové stránce.

Obě se potkaly před dvěma lety v Café Na půl cesty. „Povídaly jsme si s Věrou o hudbě a o místech, kam jsme chodily dřív, zajímalo nás, zda máme společné známé. Historek a zážitků bylo tolik, že jsme si říkaly, že by to chtělo zapsat, a přizvaly jsme k tomu na Facebooku pár kamarádů. Poté se začali nabalovat další pamětníci a posílat nám svoje příběhy a tipy na další kluby, o kterých by se mělo napsat,“ říká pro deník Metro Válová.

Počátky české klubové scény byly ve znamení chaotické a zároveň krásné doby devadesátých let, píšou v úvodu nové knihy. V ní obě autorky popisují události, které se pojí se začátky klubové scény v Praze. Celé dění spustil čtrnáctidenní mejdan s názvem Akce za otevření alternativních klubů. Metropole včetně Staroměstského náměstí ožila koncerty, workshopy, výstavami nebo divadelními představeními. Bylo to v době prvních restitucí, kdy se vracel a prodával majetek, ale pro kluby nebylo místo. Nikdo z úředníků si nevěděl rady, co si se stovkami spontánně účinkujících počít. Policejní zásahy byly po událostech 17. listopadu 1989 nepřijatelné.

Tehdy se do veřejné debaty zapojili prezident Václav Havel a pražský primátor Jaroslav Kořán. Vznikla první vlna legendárních klubů, z nichž některé s drobnými úpravami nebo novým týmem fungují dodnes – například Rock Café na Národní třídě nebo Roxy v rušné Dlouhé ulici. Kluby vznikaly ve sklepích, ve vybydlených nebo industriálních prostorách – ty si dál uchovávaly duch undergroundu.

V knize Zaniklé pražské kluby se dočteme o několika zajímavostech, o nichž mnozí devadesátkoví puberťáci ani netuší. Třeba o klubu U Zoufalců (Celetná 10), kterou založil tehdy šestnáctiletý Pavel Beňo. Mladí tam poprvé slyšeli tehdy neznámé kapely jako Offspring nebo Chumbawamba. Pivo tam točil mladý Kryštof Michal, později zpěvák kapely Support Lesbiens.

A jak se jim daří kluby mapovat? „Dáme vždy na náš Facebook výzvu, že se bude psát o tom a o tom, a prosíme čtenáře, ať přidají svou historku, pošlou naskenovaný plakát nebo vstupenku. Často na sebe navzájem dávají kontakt hudebníci nebo dramaturgové klubů. Hodně informací ale také hledáme v různých archivech a knihách. O většině klubů píšeme jen teoreticky, ne všude jsme byly. Jasně, že vše člověk vnímá jinak ve dvaceti a pak ve čtyřiceti,“ tvrdí Válová.

A jak hodnotí současnou klubovou scénu v Praze? Je podle ní lepší, ale problematický je hluk, který je velkým tématem v centru města. V té souvislosti Karolina Válová pro deník Metro říká: „Nic jiného než izolace a dodržování klidu po 22. hodině asi nepomůže, bohužel. V obytné zóně se nic dělat nedá, zvlášť ve starých domech. Kdo chce hrát ještě po hodině, kdy začíná noční klid, musí víc na periferii nebo do nehlučných sklepů,“ říká Válová.

Podle ní je ale problémem to, že lidé chodí kouřit ven. „Halasný hovor se nad ránem přesouvá pod okna obyvatel. Nefandíme cigaretám ani jim neholdujeme, ale hodně klubů investovalo nemalé částky do vzduchotechniky a různého odvětrávání a pak jim to bylo k ničemu. Ty zajímavé hovory se teď odehrávají venku, mimo kluby,“ říká Válová. Ačkoli dnešním klubům duch revolty chybí Válová s úsměvem dodává: „Nejlepší mejdany nás ještě čekají.“