Jak dlouho rozdáváte deník Metro?
Bude to zhruba dvanáct let, ale ze začátku jsem rozdávala také deník 24 hodin. Sháněla jsem tehdy nějaký ten přivýdělek a myslím, že jsem na nabídku rozdávat noviny narazila zrovínka v inzerátech některých z tehdejších novin zdarma. Kromě mé současné práce tady na Kačerově – střídám se tu s kolegyní – ještě pracuji jako recepční na jedné umělecké škole. Zajímavé je, že i nabídku na tenhle post jsem našla v Metru.
Rozdávala jste vždy tady, nebo jste měnila rajon?
Na začátku jsem nějakou dobu působila na Budějovické. Tam to bylo podobné jako tady. Lidé tam sice proudí ze dvou východů, kdežto tady je jen jeden, ale rozdává se jen na jedné straně. Lidé proto vědí, kudy raději vystoupit.
Jako kolportérka máte perfektní přehled o tom, jakou mají Pražané po ránu náladu, viďte?
Ano. Někdy jsou lidé protivní, to je pravda. Třeba jsou naštvaní, že museli vstávat do práce nebo že jim nedám víc výtisků najednou. Ale naštěstí ti milí převládají. Mám své pravidelné příznivce, kteří mě občas něčím obdarují. Naposled to byl myslím štrúdl. Nebo to byla bonboniéra?
Štrúdl prý občas od cestujících dostává také pan Babka, který rozdává Metro na Veleslavíně.
Ano, toho pána znám. Myslím, že je to v pořádku. Děláme lidem radost, jsme na ně milí, a oni jsou na oplátku hodní na nás.
To jistě ano. Máte čas si někdy Metro také otevřít a přečíst si ho?
Ano, ale až doma v Krči. To ho vždycky pročtu snad úplně celé, pěkně v klidu a hlavně v teple. Tady nemá člověk kolikrát čas ani koukat okolo, natož do Metra. Mám to odsud domů dvacet minut. Bydlím za krčskou nemocnicí.
Jak zvládáte letošní zimu? Máte nějaké triky, jak se v zimě při rozdávání ohřát?
Dneska je snad minus patnáct. Žádný speciální recept na to, jak se ohřát, ale nemám. Jak vidíte, nezastavím se. To je můj recept. (smích) Ramena, záda a kyčle ale pochopitelně v tomhle průvanu trpí.
Jak se člověku přihodí, že si řekne: chci rozdávat Metro?
To je jednoduché. Více než pětadvacet let jsem pracovala v kanceláři v jednom velkém podniku na Pankráci. Pak jsem ale musela na operaci s hlasivkami, načež mě z onoho podniku kvůli chraptivější mluvě vyhodili. Od té doby jsem profesí vystřídala celou řadu.
Které práce jste si vyzkoušela?
Pracovala jsem například jako uklízečka a, jak už jsem zmiňovala, také na recepci. Nebo jsem prodávala u kamarádky v obchůdku. Ale rozdávání Metra mě opravdu baví. Člověk sice, pravda, postává ob den od šesti do devíti ráno v průvanu a při rozdávání se skoro celou dobu nezastaví, rozhodně bych ale neměnila. Jsme spokojená. Jsem totiž akční člověk.
Takže nejste typ, co se těší do důchodu?
Starobní důchod přijde za pár let, to je pravda, ale já budu určitě dělat dál. Doma bych se totiž zcela jistě zbláznila. To, že bych mohla, a přitom nepracovala, je vyloučeno.
