„Pokud má u nás člověk meč, musí mít k tomu odpovídající kostým a výzbroj, protože meč byla nejdražší zbraň. Bojovník s mečem rozhodně nemůže mít podobný kostým jako chudina, ale musí mít kovové lamely nebo kroužky. Musí to být také funkční, co se týče zařazení člověka, aby to nevypadalo divně,“ popisuje deníku Metro kostýmy Tereza Kittlerová z družiny Wulfgard, která organizovala setkání Blakkr Ulfr.
Na setkání bojovníků přijíždějí i lidé ze zahraničí
Občas bylo slyšet také němčinu a slovenštinu. „Účast byla mezinárodní, přijeli bojovníci z východu i západu, tedy ze Slovenska i Německa,“ říká statný muž v kroužkové zbroji, který si říká Kv Korttapa Hellgison. Pro mužské osazenstvo to byla výborná tréninková akce.
„Člověk si protáhnul nohy, ujistil se, že reflexy stále fungují, cítil bušení krve ve spáncích, když stál proti protivníkovi a potkal přátele,“ dodává Hellgison.
Na akci se sešlo přibližně padesát mužů ve zbroji a třicet žen v historických kostýmech. Bojovníci si poměřovali síly v několika kategoriích. Nejzajímavější pro diváky byla bitva na dřevěném mostě vedoucím ke zřícenině Nového Hrádku. Pro bitvu s těžkými kovovými zbraněmi je potřeba přísných pravidel, aby se nikdo nezranil.
Blakkr Ulfr je tradičně první akcí v Praze, kdy skupiny nadšenců nechávají ožívat historii. Nejde jen o malé divadlo pro kolemjdoucí, samotní účinkující to mají jako koníček. Najdete mezi nimi chirurga, právničku, veterinářku, ale i kováře.
„Většina z nás chodí do práce, byť je tento koníček pro nás takový životní styl. Máme rodiny, a ty v tom většinou jedou s námi,“ vysvětluje Jitka Purkrtová.
Výstroj musí být v souladu s dobou, kterou představuje
Mužská část družiny Wulfgard se snaží každý týden trénovat šerm a bojové umění.
„My holky máme v rámci uskupení skupinu WOW, ne World of Warcraft, ale Women of Wulfgard. Scházíme se a děláme workshopy. Naposledy jsem se učila nalbinding, je to hrozně stará technika, tuším, že se našla už ve starém Egyptě,“ popisuje Tereza Kittlerová.
Jedná se o technologii pletení s jednou jehlou, kterou stále umí babičky v Dánsku. „Chlapi to sice neradi slyší, ale byla to hlavně typická činnost mužů v době Vikingů. Krátili si tak čas na lodi,“ dodává Jitka Purkrtová.
Skupina Wulfgard si celé kostýmy vyrábí a šije sama. Věnují se 6. - 12. století. Soulad s dobou hlídají přísně. Informace čerpají z odborných publikací, spolupracují také s muzei.
„Když si nejsme jistí, tak se dotazujeme muzeí. Snažíme se přiblížit nálezům a toho, co se dochovalo, tak aby to odpovídalo, každé té lokaci, kterou chceme představovat,“ potvrzuje Purkrtová. Zapojují se nejen do dobových akcí, ale vystupují také na komerčních akcích.
