Legendy a mýty si žijí vlastním životem. Kdysi jsem se bavil s nějakým pamětníkem. Přiznávám, že si už nepamatuji, co byl zač, jak vypadal, kolik mu bylo a ani souvislosti, za jakých se setkání odehrálo. To se mi zcela vypařilo z mozku. Možná to bylo kvůli reportáži o vltavské kaskádě a o její energii, čert ví. Rozhodně to bylo úplně v raných devadesátých letech.
Chladicí věž by kazila výhled a také: co kdyby to bouchlo?
Ten pán (nebyla to žena, to jsem si jist) mi jen tak mezi řečí pověděl, že v sedmdesátých letech se uvažovalo o malé jaderné elektrárně, která by zásobovala Prahu energií. Jako místo výstavby byla zvolena elektrárna v Holešovicích. Ta prapůvodně sloužila Elektrickým podnikům královského města Prahy pro zásobování rozvíjející se tramvajové dopravy v tehdejší metropoli království českého. Výkon počala podávat v roce 1900 a postupně zde vyrostly čtyři vysoké komíny. Z nich ale stojí už je jeden, protože však tvořily nepřehlédnutelnou dominantu této části Prahy, spatříte je tu a tam i ve starších filmech a dokumentech.
A v areálu, tehdy ještě tepelné uhelné elektrárny, zamýšleli údajně pražští radní, ekonomové a energetici stavbu menšího reaktoru, který by zajistil elektřinu pro hlavní město ČSSR bez kouře. Jenže – když v roce 1969 si KSČ zvolila za svého generálního tajemníka Gustáva Husáka, pro bydlení mu našli luxusní vilu v Troji v Trojské ulici. Tam, kde se silnice lomí z klesání od Kobylis do Troje a navazuje na křižovatce na ulici Pod Lisem a ze severní strany pozemku lemuje zahradu ulice Nad Kazankou.
Prý sám Husák, možná ale prý jen jeho nohsledi řekli, že atomový reaktor na dohled obydlí soudruha generálního není bezpečné. Co kdyby se něco stalo. Navíc by tu musela stát nějaká vyšší chladicí věž, asi ne tak vysoká jako ty čtyři uhelné komíny. Pohled na obyčejné komíny zřejmě soudruha Husáka tolik neznepokojoval. Znečištění popílkem a dýmem tolik nevadilo, navíc to bylo v době, kdy Husák kouřil, když ne jako fabrika, tak jako fabrička, a směle i před kamerami.
Jaderné teplo v Radotíně
Když se před pár dny na stejné straně řeky v Troji, a shodou okolností stejně blízko od bývalé Husákovy vily, spouštěl školní reaktor ČVUT, položil jsem dotaz ohledně atomově elektrárenské pověsti docentu Ľubomíru Sklenkovi, který na jaderné fakultě ČVUT kromě jiného ovládá i podrobně atomové dějiny Československa i Česka. „Přiznám upřímně, něco takového slyším poprvé,“ podivil se pedagog z katedry jaderných reaktorů. Taková pověst k němu prý nikdy nedoputovala. Už v šedesátých letech se rodily myšlenky o „jaderných výtopnách“. O jedné takové se ale zcela vážně uvažovalo v Radotíně, přibližně v místech, kde se v současnosti plánuje revitalizace celé oblasti na soutoku Vltavy a Berounky na druhou „Stromovku“.
Přesto nějaké stopy, jak byla atomová elektrárna umístěna do Holešovické elektrárny, zřejmě existují. V roce 1970 se konala V. Celostátní konference o jaderné energetice a dva pracovníci Energoprojektu, který sídlil na stejné adrese jako holešovický výrobna elektřiny, přednesli ve slovenských Piešťanech svůj příspěvek na téma jaderných výtopen.
Strážce streamu
