V čem vlastně byla Laterna magika na úplném začátku tak šokující?
Bylo nové to spojení filmu s živou jevištní akcí, tedy interpretem, tanečníkem či hercem. Obě složky spolu komunikovaly. První kouzlo bylo třeba v tom, že přijde konferenciérka na jeviště skrz plátno a ta samá s ní komunikuje z předtočeného filmu. Předtočených kolegyň bylo víc a mohly tak komunikovat v různých jazycích.
Poprvé se Laterna ukázala v rámci Expo 58 v Bruselu. Předtím nic takového ve světě nebylo?
Dočetl jsem se, že poprvé byla tato záležitost vyzkoušena v Divadle E. F. Buriana, ale nešlo o představení založené jen na tomto principu. Jsme tedy první multimediální divadlo, které s tím přišlo. Úvodní představení připravili režisér Alfréd Radok a scénograf Josef Svoboda.
Měli tehdy své dílo tito pánové postavené na jednodušších principech než je tomu dnes?
Určitě to nebylo jednodušší. Sami říkali, že neměli možnost si to ani u nás před odjezdem vyzkoušet. Poprvé použili takzvaný polyekran, tedy pohyblivá plátna, na která se promítalo několik akcí najednou. Zde bychom ještě měli zmínit, aby nešlo k záměně, že na výstavě Expo 58 byl samostatnou atrakcí polyekran jako řešení jednoho ze sálů československého pavilonu. Expozici realizoval Josef Svoboda s Emilem Radokem, bratrem Alfréda, zcela nezávisle na projektu Laterny magiky. Možná dnes by to bylo jednodušší v tom, že nynější projektory umí přes počítače pustit více obrazů. Máme to nyní třeba v Malém princi. Pokud jste tehdy chtěli z jednoho filmu promítat několik různých záběrů současně, museli jste mít speciálně vykrytou kameru, kterou se natáčelo třeba čtyřikrát na stejný filmový pás. Ale vlastně používáme pořád stejný princip.
V Bruselu měla Laterna magika velký úspěch a brzy vznikla v Paláci Adria stálá scéna…
Ano, přímo na Expu dostali čtrnáct nabídek z celého světa. Tehdejší politické vedení po tomto úspěchu otevřelo její vlastní divadlo ze starého kina Adria. Od května roku 1959 tak měla Laterna první pražskou stálou scénu. Laterna měla paralelně několik souborů, které mířily na zájezdy.
Mohla tak vznikat další díla. V následujícím programu mělo být také Otvírání studánek, které ale komunisté neschválili a Alfréd Radok scénu Laterny magiky opustil. Jak to přesně bylo?
Byla to součást nového zájezdového programu pro zahraničí. Jenže v roce 1960 neprošel program schvalovacím procesem a studánky i pan Radok měli útrum. Otvírání studánek se krátce hrálo až v roce 1966, ale nikdy ne v zahraničí. Bylo tak poetické a zvláštní, že to soudruzi nepovolili. Už kvůli hudbě Bohuslava Martinů, který umřel v emigraci. V roce 2003 jsme ale studánky zrekonstruovali.
A teď je ukážete v rámci oslav 60 let…
Ano, bude to už potřetí. Mezitím to bylo ještě v roce 2013 u příležitosti 100 let od narození choreografky Zory Šemberové. Nyní se chystají ke zmíněném výročí. Před těmi patnácti lety to Česká televize a Nadace Bohuslava Martinů rozhodly zrekonstruovat. Paní Šemberová jim tehdy ve svých 90 letech pomohla s rekonstrukcí. My jsme tak díky tomu schopní uvést to dílo znovu, v původní podobě.
Po odchodu Alfréda Radoka se na tvorbě zájezdového představení podílel mimo jiné i Miloš Forman. Vzpomenete si na další osobnosti, které se v Laterně za dlouhá léta objevily?
Pan Forman byl tehdy úplně mladý a dělal pro nás jen tuhle jednu věc. Ale například Jan Kačer u nás hrál v řadě činoherních představení. Dále režiséři Evald Schorm, Jan Švankmajer a Juraj Jakubisko nebo hudebník Michael Kocáb. Laternou skutečně prošla řada známých lidí.
Dalším milníkem scény byl zřejmě v roce 1977 Kouzelný cirkus, který se hraje až do dneška. Vnímáte to také tak?
Určitě, nebál bych se to nazvat nejúspěšnějším představením. Hrajeme ho přes čtyřicet let a má přes 6400 repríz. Jsme zapsaní v Guinnessově knize rekordů, to představení projelo mnoho zemí. A pořád máme i po těch letech plno. Filmová nahrávka je původní, pouze zdigitalizovaná. Mění se jen herci a některé kostýmy se musí přešívat. Někdy je už složité najít správný materiál.
Sídlo Laterny magiky v Adrii hrálo významnou roli i při sametové revoluci. Byl jste u toho?
Ano, zrovna jsem se vrátil z vojny. Bylo tam centrum Občanského fóra. Měli jsme tam pana Havla, Dubčeka. Mazali jsme jim chleba, odpovídali na telefony, tiskli jsme zpravodaj Občanského fóra a rozváželi ho po republice, stejně jako herce po besedách. Vrchol byl, když po čase přijel španělský král Juan Carlos a chtěl nás všechny vidět a také divadlo, kde se odehrávala revoluce. Zase jsme se tam všichni potkali. Později jsme začali fungovat na Nové scéně.
Když přejdeme do přítomnosti, nastiňte trochu program chystaných oslav 60 let.
Začínáme 28. dubna slavnostním představením, kdy v první polovině uvedeme Otvírání studánek a ve druhé Cube. Tedy kontrast toho nejstaršího, co jsme schopni uvést, a toho nejnovějšího. Snad to lidé v jednom večeru pojmou. Po představení bude křest knihy Lucie Kocourkové nazvané Zlatá éra očima pamětníků. Druhý den uvedeme Kouzelný cirkus a třetí večer budou probíhat prohlídky po celém domě a zákulisí a lidé si budou i moci vyzkoušet být na chvíli součásti představení Cube. To pak bude od 20 hodin následovat. Po představení ještě proběhne diskuze s tvůrci. (více v boxu).
Jakou roli a smysl hraje podle vás Laterna v dnešní době plné různých technologií?
Myslím, že má obrovský smysl, aby pokračovala. Je to poetika, která nikde jinde není. Laterna je svět imaginace a iluzí a mě baví tahat lidi určitým způsobem za nos. Vypadá to, že něco někam letí nebo se hýbe a ve skutečnosti to tak není. Ty iluze pořád fungují. V představení Cube jsme si zkusili, kam až můžeme zajít. Vývoj technologii tomu napomáhá a technických vymožeností máme mnohem více. Může to být ještě promyšlenější. Pro mě je Laterna nevyčerpané téma. Spousta divadel používá film, ale spíše jako kulisu, kdežto my jako rovnocenného partnera. Je moc příjemné, že jsme se vymanili ze škatulky divadla pro turisty. Chodí na nás poslední dobou více českých diváků a pořád máme velmi dobrou návštěvnost.
Co chystáte dál?
Budeme mít 20. prosince novou premiéru volně inspirovanou Zahradou Jiřího Trnky. Chystáme ji se stejným tvůrčím týmem jako Cube. Dokončuje se filmový scénář a začíná se skládat muzika. Cube jsme připravovali skoro tři roky. Zahradu musíme stihnout za patnáct měsíců, držte nám palce.
Kompletní program oslav 60 let
|
