Album obsadilo první příčku hitparády nejprodávanějších IFPI a skvěle si vede například i na iTunes nebo v digitálním obchodě Supraphonline.cz, většina koncertů právě probíhajícího turné je vyprodaná a pro velký zájem Barbora přidala dokonce třetí vystoupení v pražském Lucerna Music Baru (zítra). Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru…
Ještě než vyšlo nové album ZE.MĚ, už dostalo Cenu Anděl, kterou jste společně s režiséry Jakubem Machalou a Janem Bártekem získala za klip k singlu Po válce. Jaký to byl pocit?
Já si to moc přála, takže jsem byla šťastná. Těsně předtím jsem si uvědomila, že jsem si v hlavě nepřipravila lidi, kterým chci poděkovat, a zapomněla jsem na moji paní učitelku na zpěv Pavlu Fendrichovou, se níž už rok velmi intenzivně zkoumáme moje další možnosti. A na Toma Belku, který je spoluautor textu písně Po válce a byl vlastně na úplném začátku. Bez něj by neexistovala. Je to vždy úplně magické, kolik věcí se musí stát, aby píseň byla zrovna taková, jaká je.
Jaký je váš názor na aktuální obměnu Akademie populární hudby, která se promítla i do nominací?
Tak z toho mám taky radost. Kdybych pila a nekojila, i bych se opila na oslavu nového začátku. Mělo to dobrou atmosféru.
Novinka ZE.MĚ zatím sbírá samé pozitivní ohlasy. Jak ji ale vnímáte vy sama?
Jako soustředěnější, ucelenější a zacentrovanější. I proto, že oproti debutu ZE.MĚ vznikala v mnohem kratším časovém období, a je tím pádem kompaktnější.
Hudebně novinka osciluje mezi sofistikovaným popem a tepajícím groovy funky. Co je vám blíž a jak probíhal samotný tvůrčí proces s Honzou P. Muchowem a kapelníkem Davidem Hlaváčem?
Je to takový přirozený růst jednotlivých skladeb. Nic nikam násilím nerveme. Nejdřív byl vždycky text. A ten si sám musel říct, kudy chce jít. V tom si, myslím, všichni tři rozumíme. Honza dostal od Davida už docela propracovaný dema. Ale jeho zásahy to přesto zase posunuly dál a jinam, než by nás dva s Davidem napadlo. Obecně se dá říct, že do toho docela mluvím. Ale už nejsem tak paličatá jako dřív. Nechám si víc poradit.
Cítila jste po úspěchu debutu větší očekávání a odpovědnost za výsledek, nebo se snažíte nenechat se tím svazovat?
Pocity větší odpovědnosti byly spíš na začátku. Ale při samotném skládání jsme se od toho už myslím oprostili. Tvorba samotná nás pohltila a texty si opravdu samy říkaly, kudy chtějí jít. A kdybychom bývali neměli nápady, nic by nebylo. Jedna písnička a pár textů skončilo v šuplíku. Neprošly sítem. Snad to bylo dobré síto.
Jak byste pojmenovala hlavní impulz, který vás vede k tomu tvořit další písně a alba?
První je asi pocit, že baví někoho poslouchat to, co si myslím. Toho si dost vážím. Je to ale taky pocit z hudby jako takové. Na začátku soustředění s Davidem Hlaváčem jsme nikdy nic neměli a končili jsme po týdnu se čtyřmi písněmi, které se vytvořily samy. Tam na tom místě. Ze vzduchu a všeho okolo. A teď si budou žít vlastním životem. A sledovat to, co mají, a dotýkat se toho, koho mají... Je to fakt krása! No a další věc jsou koncerty. Jde z nich tolik nabíjející energie. Jsem z toho vždycky tak šťastná a myslím, že i kluci z kapely i lidi, co přijdou. Že si ty večery prostě užíváme. Tak proč nepokračovat...
Jak už několikrát zaznělo, ZE.MĚ vznikala v užší spolupráci s kapelníkem Davidem Hlaváčem, který je podepsán i coby spoluautor pod většinou textů. To je poměrně zásadní rozdíl oproti debutu...
Pracovat ve dvou je větší zábava a je to i kreativnější práce. Tím, jak jsme si povídali, se prohlubovala i témata, o kterých jsem chtěla psát. A dovedlo nás to zas někam jinam, než kdybych si to šudlila někde sama. Taky díky tomu, že jsem „soustředění“ měla s Davidem, naši i Pavel hlídali a s Davidem jsme tím pádem získali hájený čas. Kdybych byla sama, nikdo by mě nenechal v klidu, možná ani já sama bych se nedonutila. Ve dvou se líp uchopí myšlenky...
Témata, která zmiňujete, se berou kde? Vznikají rovnou společně s pro vás tolik typickou poetikou, neobvyklou prací se slovy a metaforami?
Během celého roku jsem si dělala poznámky toho, co ve mně nějakým způsobem rezonuje. A když to rezonovalo hodně, napsat pak text na soustředění trvalo třeba hodinu nebo dvě. Když to rezonovalo míň nebo mi to přišlo jen jako dobré téma, dlouho jsme o tom s Davidem mluvili a pak se dali oba do psaní. Potom jsme si to přečetli a vzájemně se bavili tím, co vzniklo. A dali to buď dohromady, nebo se rozhodli jen pro jednu z těch cest a dotáhli to spolu do konce...
Většina koncertů turné byla, je a bude vyprodaných, dokonce jste přidala třetí koncert v pražském Lucerna Music Baru. Čekali jste takový zájem – a co mu říkáte?
Asi jsem si to přála. Co si tu budu vymýšlet, že ne. Snažím se obecně neočekávat, spíš si věci přeji. Je to pak trochu jiná životní energie. (smích) To jsem řekla jako kniha, že?
Na závěrečných koncertech turné v Praze a Mladé Boleslavi se fanoušci mohou těšit na očekávaný nový merchandise. Prozradíte k němu víc?
Jasně. Celé jsme to dali dohromady s mojí kamarádkou a stylistkou Terezou Kytkovou, která mě obklopila naprosto skvělými lidmi. O střihy se postaral Vojta Novotný, Lucie Tomišková pak o všechny kresby. Tahle parta pro mě udělala tolik návrhů, že jsem si vůbec nemohla vybrat a z té záplavy skvělých nápadů se mi točila hlava. Nakonec jsme se vydali jedním směrem a moc se těším, až to všechno dorazí z dílny. Je pro mě vždy důležité, aby se oblečení šilo u nás. A Tereza u nás našla i výrobnu látek. Tedy všechno od první do poslední nitky bude z Čech. Z toho mám obrovskou radost!