Burešová spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem text zkrátili zhruba na tři hodiny hracího času a rozdělili jednotlivá dějství dvěma přestávkami, které umožňují výměnu masek pětici hlavních aktérů.
Ti se na počátku scházejí v zapadlé hospodě, aby oslavili úspěšnou maturitní zkoušku. Každý z partičky je svéráznou figurkou nadějně lamentující o skvělé budoucnosti. Pulec Jana Vondráčka sám sebe vidí jako úspěšného básníka, Shoř Miroslava Táborského touží po úspěchu u žen, Kantorka Martina Matejky si předpovídá vědecký post, prominentní Obnos Miroslava Hanuše zase destrukci. Opodál sedí u stolu záhadný pátý spolužák Odjinud Marka Němce, jako jediný se nestará o přízemní sny, ba naopak vidí cíl v hledání smyslu, odlidštění a stání se Bohem, čímž dosáhne absolutnosti. Postava Odjinuda je nejvíce ze všech autorovým alter egem.
Po třiceti letech ztrácejí hrdinové ideály
Lidská komedieHodnocení: 2/5
|
V druhém dějství se spolužáci scházejí podle přísahy, kterou si dali, po třiceti letech, ideály jsou ty tam, shledávají se životní trosky dávno rezignující na předsevzetí z mládí - až na Odjinuda plného elánu a energie. Mystickou nadpozemskost, jíž dosáhl, představuje v inscenaci hercův odchod z jeviště a projekce jeho horní poloviny trupu na zadní plátno prolínající se s videoartem. Zjevuje se i v dějství třetím, jako přízrak navštěvuje alkoholem zdolaného Pulce, aby ho ironicky poučoval o prospěšnosti pití. Tragikomika, kterou autor vetkl do názvu díla, se v Dlouhé smrskla na komickou grotesku, což platí zejména pro první dvě části.
Herci vedou postavičky dle osvědčených intencí na jistotu, jak už jsme si v Divadle v Dlouhé zvykli. Pokus inscenátorů shodit či možná odlehčit současnému divákovi zjevení Odjinuda a filozofické fechtování ve třetí části může vyvolat i smích. Odjinud zahalený do vzdouvající se igelitové plachty fistulí zpola recituje a zpola zpívá své repliky. Nechtěně komické tak má závěrečnou nelichotivou tragickou pachuť.
