Hradní open air, který se už loni přesunul z důvodu rekonstrukce Nejvyššího purkrabství do Královské zahrady, letos překvapil dramaturgickým výběrem. Ve skutečnosti za ním stojí režisér inscenace Jan Antonín Pitínský, špička české moderní režie, který pod širým nebem pracoval poprvé v životě.
Pitínský oproti zavedeným Shakespearovým titulům, které se na slavnostech objevovaly rok co rok, sáhnul po jedné z posledních autorových komedií, někdy také nazývané temná nebo hořká.
Ta se ostatně na světových jevištích začala pravidelně objevovat až ve druhé polovině 20. století. Oproti Shakespearovým lehčím, bujarým textům, postaveným na slovní a situační komice, má Dobrý konec všechno spraví tragikomickou zápletku.
Helena, osiřelá dcera slavného lékaře, je beznadějně zamilovaná do Bertrama, hraběte z Rousillonu, který ji ignoruje. Aby ho získala, uzdraví za pomoci lékařského umění svého otce, francouzského krále, ten ji za odměnu oddá s mužem jejího srdce. Novomanžel ovšem prchá do italské armády a vyslovuje nesplnitelné podmínky, za nichž je ochoten svazek akceptovat. Houževnatá a nadějeplná Helena muže následuje a milostnou záměnou nakonec dociluje i absurdního požadavku, s manželem bez jeho vědomí otěhotní a získá rodinný klenot.
Pitínský proti sobě staví dva světy, ryzího citu a apartní přetvářky. Z padouchů – Bertramův společník Parol Ondřeje Pavelky a Bertram Martina Siničáka – dělá tak trochu komické podivíny. Z charakterních postav – Helena, kterou hraje Anna Fialová, a hraběnka v podání Marie Durnové – zase figury se zvláštní posedlostí až paličatostí. Řadu situací záměrně ironizuje, což podporuje i výtvarné řešení inscenace. Kostýmy Jany Prekové představují jako obvykle strakaté avantgardní modely, muži mají výrazné líčení a nosí barevné paruky. Na scéně Jana Štěpánka, členité dřevěné stěně, se zpoza posuvných vrat několikrát zjeví zlatá bohatě řasená opona připomínající barokní spektákl.
V inscenaci kontrastuje pragmatický kalkul s touhou po zbožnosti a vyšším principu. Helena jako poutnice koná cestu do Santiaga, scénu postupně opanují samolepky ryb, nejstaršího křesťanského symbolu. Na „šťastném“ konci ozáří manžele neonové Boží oko jako v novodobém miráklu. Dobrý konec všechno spraví určitě není kratochvilnou hříčkou na letní večer. Dokazuje, že i plenérová produkce může nabídnout hru nepostrádající umělecké ambice.
Letošní novinkaWilliam Shakespeare: Dobrý konec všechno spraví
|
